Prolog |
Náleží spíš do kategorie hádanek... |
|
Haló, pane! |
Haló, pane!
Haló pane! Co pro vás mohu udělat? Můžu vás hladit po vlasech, konejšit vás a říkat vám spinkej, chlapečku můj malej...
Můžu vás jemně kousat do krku a do ucha jako kočka, kterou vám táta s mámou pouštěli ráno do pokoje, aby vás probudili co nejněžněji.
Můžu si s vámi posílat tajná psaníčka; Podávat vám je za zády na kouscích linkovaného papíru o něž oškubu svůj sešit ze čtvrté třídy.
Mohu dělat uraženou šestnáctku a s předsunutým dolním rtem si fouknout odspodu do vlasů. A pak se schovávat za záclonou -- -- najdete-li okno, pod kterým byste na mě chtěl čekat.
Mohu s vámi jít k Metuji kde se vysvlékneme do posledního kousku odhodlání a v horkém letním dni vás nechám lechtat mě její chladnou vodou.
A nebo se mohu sama stát řekou, do níž se jednoho zářivého rána ponoříte. A potom ještě vánkem, který vás osuší, až vystoupíte na břeh. Vánkem, větrem, vichřicí, bouří, krupobitím...
A až vás tohle všechno přestane bavit, stanu se zas zpátky malou holkou a nechám si od vás vypravovat pohádky... Tu o Popelce, tu o Karkulce, tu o Růžence, tu o ovečkách...
A když ani po té poslední nebudu chtít usnout, můžete vzít proutek, ohnout mě přes koleno a ... I noční košilku můžete vyhrnout -- -- jestli mi nějakou oblečete.
Mohu vám růst před očima, jestli se chcete dívat. Ale jestli nechcete, budu taky.
A mohu se bát i těšit na to, jak teď zas vy budete čekat schovaný za záclonou. A pak se vám smát a nebát se najednou ani trochu, že ten proutek někdy opravdu dopadne.
A ztrácet se a objevovat a ztrácet vás a objevovat se(be). A zmizet, ale nezmizet a zůstat ale nezůstat...
...a jednou se vrátit zase menší, abyste mě mohl hladit po vlasech a říkat Spinkej, maličká...
Haló, pane, proč utíkáte? Počkejte! Jsem přece vaše...
Kdo já to vlastně jsem? |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'lakrov', 02.06.2009 16:29.
Názory čtenářů |
03.06.2009 09:22
TroubleEDAgain
|
břízo: dobře, s tímhle souhlasím (slovo celebrita nevnímám pejorativně, jsi zde znám a angažován, nic méně ani více)
lakrov napsal(a): Pro TroubleEDAgain > ...Trouble nikdy rajčata nedává, pouze půjčuje. Mám si to vykládat tak, že sis ten text později přečetl, zatímco prvotní vhození zeleniny bylo spíše následkem prolétnutí komentáři nebo pod tlakem 'davové psychózy'? To se mi zdá smysluplné a pochopitelné. Text jsem si samozřejmě přečetl a ohodnotil ho jako pocitově pedofilní, na tom se nic nezměnilo. Pokud lze čarovat s ikonkami, lze tím mimo jiné říkat, že hodnocení není výkalem přebujelého ega. Například. |
03.06.2009 10:15
bříza
|
TroubleEDAgain napsal(a): Text jsem si samozřejmě přečetl a ohodnotil ho jako pocitově pedofilní, na tom se nic nezměnilo. To je nutno samozřejmě respektovat. Ale zkus připustit, že Tvůj pocit má nějaký mechanismus. Nějakou součást nevědomé projekce. Stejně oprávněná (objektivně vzato) by např. byla fixace čtenáře na motiv sadistický (vždyť je tam nějaká rákoska - nebo co ... ). Jenomže tohle jsou všechno jen jednotlivé rekvizity, které Ti nějak pracují v podvědomí - a pokud těmto dějům vlastního nitra věnuješ vědomou pozornost, ztratí svoji sílu - a máš tak možnost se zaměřit na věci podstatnější: t.j. na smysl a význam CELÉHO textu - zdali přináší něco subtilního - nového, či neotřelého. Souhlasím, že tady je třeba to poněkud hledat - a metoda "autentické neumělosti" svádí k prvoplánovému odsudku, jako deníčkového záznamu červené knihovničky. Jenomže: CO deklaruje autorka? Vývoj vztahu - který nazývá "láska" (neznám méně přesného termínu) v životě člověka od dětství do stáří - od lásky k dítěti, přes "stříbrný vítr", k lásce vášnivé a posléze zralé -a pak zpět v regresi celého cyklu. To už začíná být mnohem zajímavější. A co VÍC! Je tady DRUHÝ PLÁN! Tato cestovní mapa totiž rovněž funguje pro vývoj individuálního párového vztahu mezi mužem a ženou. Podaného z ženského pohledu. Od nerozvážného provokování kombinovaného strachem ze vzbuzené touhy, překročení hranic a ztráty svého "já" - až po stav, kdy strachu ze ztráty "já" podlehne na druhém konci téže hole partner. Je to jako tanec květin z kreslené partie "The Wall" od Pink Floyd, kde nakonec žena požírá muže. Jako svorník básničky v samém závěru nastává katarze - prozření autorky a porozumění vlastní roli. To celé je podáno s místy překvapivou empatií a citem pro detail - ačkoli zcela absentuje formální zpracování jazyka - které by ale v tomto případě dle mého soudu rušilo.
- tolik můj pohled a důvod ocenění |
03.06.2009 11:06
asi
|
bříza napsal(a): TroubleEDAgain napsal(a): Text jsem si samozřejmě přečetl a ohodnotil ho jako pocitově pedofilní, na tom se nic nezměnilo. To je nutno samozřejmě respektovat. Ale zkus připustit, že Tvůj pocit má nějaký mechanismus. Nějakou součást nevědomé projekce. Stejně oprávněná (objektivně vzato) by např. byla fixace čtenáře na motiv sadistický (vždyť je tam nějaká rákoska - nebo co ... ). Jenomže tohle jsou všechno jen jednotlivé rekvizity, které Ti nějak pracují v podvědomí - a pokud těmto dějům vlastního nitra věnuješ vědomou pozornost, ztratí svoji sílu - a máš tak možnost se zaměřit na věci podstatnější: t.j. na smysl a význam CELÉHO textu - zdali přináší něco subtilního - nového, či neotřelého. Souhlasím, že tady je třeba to poněkud hledat - a metoda "autentické neumělosti" svádí k prvoplánovému odsudku, jako deníčkového záznamu červené knihovničky. Jenomže: CO deklaruje autorka? Vývoj vztahu - který nazývá "láska" (neznám méně přesného termínu) v životě člověka od dětství do stáří - od lásky k dítěti, přes "stříbrný vítr", k lásce vášnivé a posléze zralé -a pak zpět v regresi celého cyklu. To už začíná být mnohem zajímavější. A co VÍC! Je tady DRUHÝ PLÁN! Tato cestovní mapa totiž rovněž funguje pro vývoj individuálního párového vztahu mezi mužem a ženou. Podaného z ženského pohledu. Od nerozvážného provokování kombinovaného strachem ze vzbuzené touhy, překročení hranic a ztráty svého "já" - až po stav, kdy strachu ze ztráty "já" podlehne na druhém konci téže hole partner. Je to jako tanec květin z kreslené partie "The Wall" od Pink Floyd, kde nakonec žena požírá muže. Jako svorník básničky v samém závěru nastává katarze - prozření autorky a porozumění vlastní roli. To celé je podáno s místy překvapivou empatií a citem pro detail - ačkoli zcela absentuje formální zpracování jazyka - které by ale v tomto případě dle mého soudu rušilo.
- tolik můj pohled a důvod ocenění waw! tohle je boží analýza! :-) |
03.06.2009 13:08
lakrov
|
Pro bříza a asi:
Děkuji. Prvnímu za rozbor, druhému za exaktní zhodnocení tohoto rozboru.
Rozbor velmi přesně vystihuje pohnutky, které mě vedly k napsání hodnoceného textu. Na poli hádanek jej považuji hádanak spíše za banalitu , řešení takové hádanky za triviální a textem samotným na mnoha místech napovězené; což se ostatně potvrzuje zjištěním, že mnozí uhodli. Děkju za neutuchající zájem. |
03.06.2009 15:04
Burlev
|
halo lakrumacku halo vsichni prit se je pekne casto ale tady nikdy
halo basnici halo i vy skoro piste i tu jen ne same ho... trapi to suzuje k nicemu to neni ztracite energii a ta se prece ceni :) |
03.06.2009 22:03
TroubleEDAgain
|
(odpověď břízovi, skýtající i případným ostatním zájemcům můj pohled na zde publikovaný text) Břízo, především děkuji za obšírné vysvětlení. Začátkem bych rád zdůraznil, že pedofilní ráz básně nevyplývá z jednotlivostí, těmi jsme v něm jen utvrzováni, nýbrž z celkového stylu a ladění. Text je strukturován jako výčet věcí, které vypravěčka nabízí muži. Již jeho začátek („Haló pane! / Co pro vás mohu udělat? / Můžu vás hladit po vlasech…“) odkazuje do sféry fyzična, formulace, které autorka volí, v jádru snad ani nedovolují jinou interpretaci. K tomu přidejme neskrývaně a nestrojeně naivní (nikoli nutně naivistický) ráz a některé rekvizity (školní sešit ze 4. třídy, pohádky, hra na „šestnáctku“, hrdinčin prozatím nedostižný vzor) a vidíme před sebou rozpustilou dívenku školního věku, která láká „pána“ k nejrůznějším hrám, které sama nechápe jako deviantní, za hranicí normality a společensky nebezpečné, nýbrž jako běžné, s příměsí tajemna a oboustranně příjemné. Ke cti muže dlužno připočíst, že nakonec svodům nepodléhá a raději utíká, přestože ho zvrhlá hrdinka přemlouvá, aby tak nečinil. Pokud bychom však připustili, že interpretace textu má vycházet nikoli z komplexního čtení (tedy též a nikoli v neposlední řadě z vnímání nálady a stylotvorných prostředků), nýbrž z jakéhosi abstrahování metaforična, které nazýváš „druhým plánem“ (a Tvoje odpověď takový postup implikuje jako ten správný) – tedy i pokud bychom toto připustili (a vzdali se tak rozměru poezie, který je zase pro mne tím důležitým), narazili bychom na silnou potíž: ta je dána nesprávnou představou, podle níž je-li text hádankou, pak na ni existuje jediná a jedině správná odpověď. K tomu se musím vyjádřit šíře: Jako neurolog (tedy člověk s předpokládaným zájmem o to, co budu popisovat) jsi snad zaznamenal závažnou chybu testů inteligence, která spočívá v tom, že na nějakou otázku z jejich pohledu existuje jedině správná odpověď, ale při bližším zkoumání narazíme na důkazy, že tomu tak není. Patrné je to zejména v oblasti slovní logiky, v otázkách typu „co nepatří mezi následující“ – vždy následuje výčet věcí a téměř vždy je obhajitelná jakákoli odpověď s patřičným vysvětlením. Tento princip nestálosti pravdy bývá někdy mylně označován za relativismus a bývá přisuzován postmoderně (ať už jí chápeme historickou epochu či životní postoj) jako jeden z jejích atributů. Pravdou je, že tento princip fungoval vždy, Platónovy aporetické dialogy jsou toho dosud živým důkazem. Do výčtu slov „ kámen – nůžky – papír – kniha“ nepatří kámen, protože se nejedná o součást kanceláře, nůžky, protože se jedná o jediné pomnožné slovo, papír, protože jde o pouhý polotovar, kniha, protože není součástí hry „stříhaná“ atd. Bylo by lze vymyslet spoustu hezkých příkladů. Jednoduché dětské hádanky (jaké s grácií psávali třeba František Hrubín či František Halas) bychom snad ještě mohli obhájit odkazem na většinovou srozumitelnost (byť moje dětská zkušenost je trochu odlišná, ale to sem už nepatří), nicméně odpověď na otázku – „kdo jsem“ – je podle autorky LÁSKA. Láska je jeden z nejhůře vymezitelných pojmů (hůře na tom je snad jen pojem Bůh) a implikovat takovou odpověď lze jen v běžném jazykovém úzu, kdy tak nějak tušíme, co se tímto slovem myslí, a to každý v rámci svých stereotypů a své vlastní zkušenosti. I proto je autorčin text neobhajitelný – právě jako hádanka. Protože pokud existuje více správných odpovědí (například je zajisté správná odpověď „zvrhlé nezletilé děvče“ – jako někdejší učitel jsem zažil případ třináctileté dívky, která si vydělávala na své záliby prostitucí a dokážu si sem dokonce přiřadit i příslušnou tvář), může být možné jakékoli čtení. O co zajímavější by bylo, kdyby deklarovanou odpovědí byl třeba tučňák! Bereš text jako autorčin pokus o vymezení „vztahu, který nazývá láska“. O lásce již několik set let básnící píší nikoli jako o hotové věci, jako o jakési entitě, která se dokonce může koupat v Metuji a schovávat za záclonu, nýbrž jako o nepřenosné zkušenosti, kterou lze sdílet jen v omezené míře. Pokud navíc kterýkoli český autor láká čtenáře, že jim sdělí něco o lásce jako takové, že jim přiblíží, co láska znamená, jaká je a čím je, pak přinejmenším nevědomky vyzývá na souboj Máj, který se jako první a po mém soudu dosud nepřekonaný český text zabývá láskou ve všech jejích podobách – erótem, filií a dokonce i agapé, dobově chápanou především jako láska k vlasti – a to i jejími odvrácenými stránkami, například jejími důsledky, které jsou symbolizovány zradou a otcovraždou. Vlastně by se dalo říct, že opravdu dobré básně o lásce jsou jen kolekcí poznámek na téma „čeho si Mácha nevšiml“ a tomu konvenuje i skutečnost, že většinu z nich napsali básnící pokládaní za underground (Magor, Wernisch atd.) či za duševně choré (Blatný). Samozřejmě – píšící individuum, ať už lakrov, Mácha, Ty nebo já – se nutně musí tímto tématem zabývat, protože okazuje k jedné z nejběžnějších a zároveň nejpodivuhodnějších lidských zkušeností. Zabývá-li se jím ale způsobem, jakým činí autorka, nevzbudí to ve mne žádné kladné reakce, protože tento způsob, jakkoli se tváří důvtipně, redukuje osobitost lidské zkušenosti na jakousi popsatelnou, téměř exaktně analyzovatelnou strukturu, jíž podle mého názoru rozhodně není. |
03.06.2009 22:13
random_night
|
do hajzlu, vy jedete :)
hele, lakrov, ego až na půdu, ale myslíš vážně, že tu poletují rajčata jen vlivem davové psychózy?  |
03.06.2009 22:14
kníže Kropotkin
|
já si myslím, že ta obludná diskuse by nevznikla, kdyby marsé nezasahovala tam, kde o to nikdo nestojí. uškodila tím i lakrov - za normálních okolností by si tu básničku prostě každej přečetl, někdo by třeba napsal, že nestojí za nic, někdo by hodil rajče, ale z toho se nestřílí - to jsou věci, se kterejma nutně musí počítat každej, když sem hází nějakou věc. ta prapodivná diskuse s tím dílem teda z větší části souvisí jenom nepřímo... já v tom cejtím nějakou osobní zášť nebo nasranost jistejch lidí, vod čehož dávám radši ruce pryč.
|
03.06.2009 22:17
Mori
|
taky rozvedu své "ne" k dílu:
Pro mne je text neautentický, neprožitý; tak, jak je napsaný, mu nevěřím. (Myslím, mi nejvíc vadí právě to, čemu říká Lu_Po patos a random cukrová vata.)
Kromě toho je to ukecané a přemoudřelé. |
03.06.2009 22:19
TroubleEDAgain
|
kníže Kropotkin napsal(a): já si myslím, že ta obludná diskuse by nevznikla, kdyby marsé nezasahovala tam, kde o to nikdo nestojí. uškodila tím i lakrov - za normálních okolností by si tu básničku prostě každej přečetl, někdo by třeba napsal, že nestojí za nic, někdo by hodil rajče, ale z toho se nestřílí - to jsou věci, se kterejma nutně musí počítat každej, když sem hází nějakou věc. ta prapodivná diskuse s tím dílem teda z větší části souvisí jenom nepřímo... já v tom cejtím nějakou osobní zášť nebo nasranost jistejch lidí, vod čehož dávám radši ruce pryč. to, co si tu povídáme s břízou, nemá s tímhle nic společného, naopak je to pro mne zajímavé a možná i důležité. bříza mi nabídl diskusi, já jsem tu nabídku přijal a nevidím v tom nic zlého. ten zbytek je mi už dneska jedno, to jsou takový věci, který patřej ke koloritu. neupírám nikomu právo chovat se jako hovado, protože sebekriticky přiznávám, že i já se tak někdy chovám - a nestačím se zpětně divit. |
03.06.2009 22:20
random_night
|
kníže Kropotkin napsal(a): já si myslím, že ta obludná diskuse by nevznikla, kdyby marsé nezasahovala tam, kde o to nikdo nestojí. uškodila tím i lakrov - za normálních okolností by si tu básničku prostě každej přečetl, někdo by třeba napsal, že nestojí za nic, někdo by hodil rajče, ale z toho se nestřílí - to jsou věci, se kterejma nutně musí počítat každej, když sem hází nějakou věc. ta prapodivná diskuse s tím dílem teda z větší části souvisí jenom nepřímo... já v tom cejtím nějakou osobní zášť nebo nasranost jistejch lidí, vod čehož dávám radši ruce pryč. ti nevím, no... to je asi jako všechno tady - já jsem okomentovala dílo a pak už jsem byla nucena reagovat, do té doby nebyla potřeba nějak vyjadřovat osobní nesympatie ke komukoliv...
a ona ta obludná diskuse je taky k něčemu dobrá, předně, maličko se projasnil obrázek toho, co jsou lakrov a marsé zač - a pak je to prostě katalyzátor a něco z toho vznikne... neviděla bych to jako jednoznačně špatnou věc... |
03.06.2009 22:21
random_night
|
Mori napsal(a): taky rozvedu své "ne" k dílu:
Pro mne je text neautentický, neprožitý; tak, jak je napsaný, mu nevěřím. (Myslím, mi nejvíc vadí právě to, čemu říká Lu_Po patos a random cukrová vata.)
Kromě toho je to ukecané a přemoudřelé. já ne, to Natasha
já mám cukrovou vatu ráda a to by mi přišlo jako degradace :) |
03.06.2009 22:24
Mori
|
random_night napsal(a): Mori napsal(a): taky rozvedu své "ne" k dílu:
Pro mne je text neautentický, neprožitý; tak, jak je napsaný, mu nevěřím. (Myslím, mi nejvíc vadí právě to, čemu říká Lu_Po patos a random cukrová vata.)
Kromě toho je to ukecané a přemoudřelé. já ne, to Natasha
já mám cukrovou vatu ráda a to by mi přišlo jako degradace :) mea culpa, désolée, ztrácím přehled:-)
|
03.06.2009 22:24
kníže Kropotkin
|
TroubleEDAgain napsal(a): kníže Kropotkin napsal(a): já si myslím, že ta obludná diskuse by nevznikla, kdyby marsé nezasahovala tam, kde o to nikdo nestojí. uškodila tím i lakrov - za normálních okolností by si tu básničku prostě každej přečetl, někdo by třeba napsal, že nestojí za nic, někdo by hodil rajče, ale z toho se nestřílí - to jsou věci, se kterejma nutně musí počítat každej, když sem hází nějakou věc. ta prapodivná diskuse s tím dílem teda z větší části souvisí jenom nepřímo... já v tom cejtím nějakou osobní zášť nebo nasranost jistejch lidí, vod čehož dávám radši ruce pryč. to, co si tu povídáme s břízou, nemá s tímhle nic společného, naopak je to pro mne zajímavé a možná i důležité. bříza mi nabídl diskusi, já jsem tu nabídku přijal a nevidím v tom nic zlého. ten zbytek je mi už dneska jedno, to jsou takový věci, který patřej ke koloritu. neupírám nikomu právo chovat se jako hovado, protože sebekriticky přiznávám, že i já se tak někdy chovám - a nestačím se zpětně divit. tím, co jsem řekl, jsem rozhodně nechtěl shodit polemiku tebe a břízy, která je rozhodně na úrovni a opravdu s tím štěkáním nemá nic společného.
random: já se na to tak nekoukám, že by to byla špatná věc. jak říkáš, dalo mi to možnost si o dámách udělat obrázek, což se rozhodně hodí.
|
03.06.2009 22:46
marsé
|
Lakrov napsala:
Na závěrečnou otázku: "Kdo já to vlastně jsem?" by se nejspíš dalo odpovědět: "Láska.".
Nejprve rodičů k dítěti a jak jde čas, tak ono samo začne poznávat různé podoby lásky, až k té, o níž je toho napsáno asi nejvíc, a pak znovu k dítěti, a až ono jednou odejde, zbývá ještě láska ke generaci vnoučat. Mnoho podob lásky.
Takže za prvé, nejedná se o báseň, ale spíš o poezii v próze.
Autorka sama uvádí, že se jedná jen o část mnoha podob lásky...a záměrně si vybírá jen tu, kterou dobře zná...
První sloka = láska mateřská
druhá = rodičovská
třetí = dětská(školní)
čtvrtá = adolescentní
pátá = tam už začíná dospívat a objevuje se eros
šestá = už je milenecká...plná touhy, vášně, ale i něhy a milování
sedmá= tady se láska opět vrací do těla dítěte, tentokrát toho, které zpodila
osmá = kdo z vás jako ditě neslyšel :,,Dostaneš už na zadek! Koukej spát!" ???
devátá= a dítě(vaše) roste...ať chcete nebo ne
desátá = ta vaše dospívající slečna se vám ústy lásky vysmívá...ví o vás, jak ji sledujete s kým a v kolik se vrací....pokud patříte k milujícím otcům
ta láska se pak ztrácí a objevuje ve vašem životě v mnoha nečekaných i vítaných a očekávaných chvílích...
a nakonci si vklouzne do vašeho vnoučete...
Zvolání nakonec? To není o zvrácenosti myšlenek autorky... to je o strachu se kterým někteří z nás před láskou utíkají....
To je výklad textu tak, jak byl autorkou napsán... nechte si pro sebe vaše rádoby odborné pindy ,,pane Trouble..." jste opět jen směšný a hodně MIMO :-)
...a pane kníže, najděte si někoho jiného pro vaše "jámyslismy".
Já nejsem ta, co by lakrov škodila... a lakrov to ví.
|
03.06.2009 22:51
kníže Kropotkin
|
o té poslední větě dost pochybuju. třeba mně je díky tobě nanic i z lakrov. gratuluju. ale samozřejmě - můj názor není důležitej, držím se zpátky, hohó. jestli si lakrov myslí, že jí tvoje přechytralý žvástání kdovíjak pomáhá, je všechno v pořádku.
|
03.06.2009 22:53
TroubleEDAgain
|
marsé, je hezké, že se vždycky odkopeš sama... |
03.06.2009 22:57
marsé
|
opět vedle...naučte se už mířit, hoši...dobrou noc...lakrov už spí ;-) |
03.06.2009 23:04
TroubleEDAgain
|
marsé napsal(a): opět vedle...naučte se už mířit, hoši...dobrou noc...lakrov už spí ;-) no nic, ještě jednu věc ti řeknu, než to vypnu: buď tak hodná a nestylizuj se směrem ke mně do role opuchlé soudružky, která rozhoduje o tom, kdo si má co nechávat pro sebe. cenzura zde byla více méně zrušena v roce 1989, pokud ti to z nějakého důvodu vadí, odstěhuj se prosím na Kubu. díky. |
03.06.2009 23:12
marsé
|
Přikrývat Tě nebudu ...
a vymlouvat Ti tvoje divoký sny taky ne :-))
Necpi se tolik na noc . |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|