Archiv Výlov/Próza, který se stal součástí projektu umělecké platformy Výlov, mě lehce inspiroval k této glose.
 
Určitě není úplně od věci připomenout si pár autorů, kteří tu jsou buďto od vzniku serveru, nebo se tu postupem času objevili. Někteří setrvali, někteří odešli. 

Nejsem s to rozlišit, jak jsou jednotlivé odrůdy prozaických děl zde percentuelně zastoupeny, převládají-li miniaturky, humoristická dílka, autobiografické zápisky a historky, sci-fi, výlety do historie, klasické delší povídky se zápletkou, pointou a tak, psychedelické a snové či jiné kousky, experimenty různé a podobně. Jen bych se rád zastavil u pár autorů, kteří jsou pro Literru něčím zajímaví. Všechny bohužel jmenovat nebudu, takže se předem omlouvám za to, že jsem některé pozoruhodné literáty vynechal. Když tak to můžeme napravit a autora, kterého mi připomenete, do tohoto krátkého souhrnu mohu také zahrnout.

Rovnou se tedy do výčtu zajímavostí prozaických pouštím, hodnotit vybrané etudy nijak zvlášť nebudu. Pakliže nepatříte mezi ty, kteří tu vše mají přečtené a tudíž toto pro ně čísti jaksi postrádá kouzla, můžete níže uvedené autory a díla najít v archivu Výlov/Próza či si a ně rovnou kliknout. 

Na Liteře je možno zaznamenat několik povídek na pokračování. Rozhodně bych uvedl Mihlavu, velmi svérázný a poetický dušezpytný seriál senzitivního hermita, který již evidentně není žádným grafomanem začátečníkem.

Sice též autobiografická, ale o poznání drsnější či tzv. punkovější je autorka mongolský vlk, která tu má pár věciček ve sbírce about a girl.

Mezi autory, na jejichž rukopisu je patrná zjevná jistota, rozhodně patří myšák. Konkrétně mě zaujala jeho fikce Malá sestra.

Humor všude vůkol, tak by se stručně dalo charakterizovat dílo Yfči, která je svými satirickými postřehy na internetu velmi populární. Já bych docela doporučil vzpomínky Pravoslav a Pavla (moji prarodiče).

Mistrem povídky bych nazval prozaika gd, kterému umně sestavit jakýkoliv příběh nedělá nejmenší problémy. Upozornil bych na jeho věc Kam jde. Gd však bohužel už delší dobu návštěvníky zdejšího serveru ničím novým nepřekvapil. 

Monty se psaním dokonce živí. Její dílko Tajná schůzka literárního klubu považuji za zcela brilantní taškařici.

Mezi psychologizující autory patří narvah. Já bych jako jednu z pozoruhodných studií lidských vztahů uvedl jeho povídku Lucien - hodný kluk.

Zajímavý zjev zdejšího serveru je ziggy, který je znám svou sereďštinou, vycházející ze slovenštiny, češtiny, několika anglických slov a dalších nespecifikovatelných ingrediencí. Ze svého raného dětství se vyznává v krátké povídce Jak som začal chodit, chlastat a tak.

Ke zkušeným literátům patří cekanka_ucekana, která se dokáže rozepsati o lásce, strastech a podobně, a přitom dílo zůstává velmi čtivé a skoro vždy originelní. Z jejích dílek bych uvedl etudu Konečná. I když podobně dobré jsou skoro všechny její kousky. 

Básnířka Diotima se jen sem tam věnuje próze a i tato její poloha je excelentní. Zaznamenání hodná je rozhodně její literární postava nymfomanky Hedy. Do Výlovu/Próza jsem uvedl díl Nymfomanka Heda na grafologickém večírku.

Jedním z nejplodnějších prozaiků je Petr Měrka, který je velmi svérázný a jedinečný už jen tím, že má všechna svá díla v kategorii Drsoň. Mezi jeho poslední práce patří politická satira Pomočila mu ústa.

Zhostit se aktuálních společenských témat není příliš snadné, pokusů je zde více, mezi povedenější bych zařadil etudu Havěť brněnského básníka Bacila. 

Častým námětem je také ohlédnutí se zpět, do dob předrevolučních. To se poměrně čtivě zadařilo literátovi Humblemu v dílku Budování lepších včerejšků.

Podobně, i když víc autobiograficky, zaznamenal ve své tvorbě dobu minulou i spisovatel pavson v krátkém zápisku Fragmenty. 

Básník a povídkář Mario Czerney se také nechal inspirovat podivuhodným světem komunismu. Konkrétně v černé komedii O kohoutkovi a slepičce tepe do tehdejších rituálních tanečků mezi nomenklaturními kádry jak divý.   

Svou soukromou historii často mapuje Pavla, ovšem zaznamenává taktéž události současné. Pěkně se rozepsala o potížích a slastech soužití se svým přítelem v povídce Úskalí společného bydlení.

Stálým přispěvatelem básní a povídek je milovník výpočetní techniky Danny. Tou je také inspirována série vzpomínek a náhledů Brain dump.

Pozoruhodně se se svými zážitky z cest potýká básník, performer a bavič Hluk Malér. Již uveřejnil dva cykly z výletů, které podnikl se svým potomkem. Z posledního bych rád upozornil na díl Cesta na severozápad IV., kde líčí dramatickou historku z Drážďan, kterou si lidi, co ho znají delší čas, velmi rádi i pokolikáté vyslechnou.

Osobitý je i autor Montrealer. Z jeho delších prací bych uvedl povídku Jak nespáchat sebevraždu, kdy čtenář dumá, zdali jde o reálnou historku či umně vymyšlený příběh. 

Naopak kratší, ale přesto velmi hutná a chutná, je povídka Takový zápisek skoro o ničem, které se dopustil josefk.

Zcela kratičký je též zápisek V Delvitě básnířky Emily. 

Za experimantální prózu bych považoval dílo a voda hoří v našich snech... básnířky Pomerančové, které taky tak trochu reflektuje konzumní svět kolem.

O řádně psychotickém psychotikovi pojednává povídka Insanity autorky Patologie. Určitě stojí za povšimnutí.

Další zajímavá postava, která publikuje na tomto serveru až v poslední době je ztratila. Dlouho jsem přemýšlel, která její próza z dvou dosud zde publikovaných mě víc oslovila, až jsem se rozhodl pro povídku Marie se už tři týdny nemyje. 

Talentovaná je i autorka minehava. Sice už tu delší dobu nic nepublikovala, ale nevšimnout si jejích povídek by byla chyba. Mě zaujala její dialogická hříčka s názvem Námluvy. 

Také by bylo škoda minout dílka literátky Polly. Třeba zábavnou hříčku z pro mnohé z nás populárního prostředí psychiatrické ordinace Kráva. 

Jedním z mladších literátů, na jehož tvorbě však mladý věk tvůrce není příliš poznat, je tu Cimrboy. Z cyklu Pocty slavným spisovatelům je příběh Nebezpečné známosti – román v esemeskách (parodie, nebo spíš pocta Choderlosovi de Laclosovi).   

Známá firma Confused Garth rozebírá do nejmenších detailů setkání zdejších básníků v psychedelickém dílku SPODOLS - referát z ustavující schůze.

V krátké povídce Zachraňte vlak! autor PaJaS umožnil čtenáři okusit pozoruhodného snu své ženy. 

Nebylo by také dobré opomenout Wopiho věc plnou laskavosti, lidského pochopení, klidu a míru zapálit a provonět a pilgrimovu hříčku volané číslo neexistuje.

Když hovořím o prozaicích na Liteře, nemohu vynechat funguse2, který tu již publikoval mnohý humorný, válečný či jiný seriál; Kodynii, která se nebojí ani popisu chování domácího zvířátka; muclicku, umělecky ignorující interpunkci; havranku5, která v delších opusech řeší to smutnější, co nás potkává. A mohl bych pokračovat samozřejmě dál.

Ze svých dílek zde si asi nejvíc cením třídílného cyklu Cesty Jinam a zpět, kde pitvám svá různá magoření a pobyty v léčebně. 


P.S.: Vlkodláček Sráček doporučil minehavu, Polly a Cimrboye; 
Wopi minehavu a Dannyho dílo Věčný Žid; Yfča Cimrboyovu etudu Příhoda z chatu.