Člověk zná ten pocit: rozhrhne lesní hrabanku, a náhle zjistí, že to, co považoval za mrtvé, je plno živých tvorů, chcete-li, tedy havěti. Mezi tlejícím jehličím a úlomky šišek si to šmejdí tu stínka, tam mnohonožka, onde mravenec.

Nejinak je to ovšem v hrabance politické. Čtyři roky bylo ve sněmovní hrabance mrtvo a zatuchlo. Teď však vylézají všechny mnohonožky, ba i chvostoskoci, z děr, usilujíce o své znovuzvolení. Havěť, o jejíž existenci jsme netušili, se objevuje na světle různých kandidátek a předvolebních billborardů, a hemží se a hemží.

Samozřejmě, takhle živo není pořád. Jen takové havěti připomeneme její předvolební sliby z posledních voleb, a tu pozorujeme, že pohyb ustává. Havěť zaujímá pozici mrtvého brouka, a to až do doby, kdy se na vše zapomene v přívalu nových skandálů, které se týkají zase jiného obyvatele lesní hrabanky.

Podívejme se na některé zajímavé zástupce tohoto lesního hmyzu.

Nejdříve nás zaujme třešňožrout červený (Fructivora rubra). Tomuto starobylému hmyzímu druhu bylo leckdy předpovídáno jeho rychlé vymření a nahrazení modernějšími živočichy. Avšak třešňožrout překvapil a jeho podíl v lesní hrabance je nemalý. Není divu, že mnozí lesníci se začínají obávat, že by se mohl přemnožit až příliš a z tvora obývajícího lesní hrabanku se stát obávaným škůdcem lesních porostů. Ostatně by to nebylo poprvé, co k podobné změně v ekologii třešňožrouta došlo. Ostatně když si ho prohlédneme pod lupou, pochopíme proč. Pod tenkými demokratickými krovkami skrývá tento druh dokonalou výbavu nebezpečných srpů a kladiv.

Do stejné čeledi patří také paroupec růžový (Pragmaticus roseus). Tento pozoruhodný druh hmyzu je zajímavý svými neustálými přeměnami, přičemž ovšem biologická podstata druhu zůstává nezměněna. Vajíčko je tvarem podobné zemáku. Po několik let trvající inkubaci se z něj líhne housenka, opatřená špidlatými chloupky. Housenka pomalu a rozvážně leze po lesní vegetaci a vyžírá díry do státní kasy. Poté však následuje další přeměna. Špidlaté chloupky jsou odmrštěny do Bruselu, zatímco housenka sama se mění v tlustou kuklu. Entomologové tomuto procesu říkají grossizace housenky. Na rozdíl od jiných živočišných druhů přijímá kukla paroupce potravu i v tomto grossizovaném stádiu. Zpravidla se najdou hodní strýčkové, kteří ji krmí směnkami a podobnou potravou. Poté se z kukly vylíhne dospělý paroupec. Vylíhnutí paroupci poté dokonale zamoří les.

Z jiné čeledi je známá Černořitka moravská (Nigriana moravica). Jde o vskutku pozoruhodný hmyz, neobyčejný svou schopností symbiózy s téměř kterýmkoli jiným druhem hmyzu. Tato strategie poskytuje černořitkám velkou ekologickou výhodu. I když černořitek nikdy nenacházíme v lese tolik, jako některých jiných druhů, vždy si můžeme být jisti, že černořitka obratně využije symbiózy s druhem, který je právě nejpočetnější. Dá se tedy s trochou nadsázkou říci, že černořitky přežijí vše.

Naopak Dimunka německá (Dimunella germanica) si říká o zápis na seznam ohrožených druhů. Ze své ekologické niky je již téměř vytlačena jinými druhy. V zoufalé snaze o přežití se nyní objevili mutanti tohoto druhu, kteří změnili tvar i ekologii. Housenky těchto mutantních exemplářů najdeme na listech konopě seté (Cannabis sativa).

Nejběžnějším obyvatelem lesní hrabanky se zato stává Ptakokřídlec modrý (Ornitella cinerea). Sněmovní hrabanka tomuto druhu svědčí, ale ještě více si libuje v hrabance komunální. Mohutným párem předních nohou si dokáže z hrabanky opravdu hodně nahrabat. V symbióze s ptakokřídlecem žije nenápadná stonožka Stavebnice zakázkomilná (Cementella corupta).

V poslední době les zaznamenává invazi dosud málo běžného druhu. Je to podivuhodný brouk Liškohlavec zelený (Vulpicapita aeruginosa). O jeho úloze v lese se dá říci jen málo, je však pravděpodobné, že ještě v hrabance sehraje významnou úlohu.

Z okolních pasek do lesa občas vlétají ještě další druhy. Občas bývá zachycen třeba Novákovec železný (Novaculla metalica). O zapojení do lesního ekosystému usiluje také Spojenka evropská (Comutella europaea), která vznikla zkřížením dvou původně samostatných druhů.

Život v lesní hrabance se zkrátka pestrý a o překvapení v něm není nouze. Doufejme jen, že i nadále zůstane hrabanka rovnovážným ekosystémem a že v něm nedojde k nadvládě jednoho živočišného druhu. Něco takového by rovnováze lesa určitě neprospělo.

Co dodat?