…zase byl celý jako z křišťálu
přinesl jeden pár křídel pro mne
a luk a toulec plný šípů pro tebe…

omlouval se

říkal ať (ti) pořád věřím

Řekl že plakat už nemusím
tak si lítám na svých křišťálových křídlech
a tvých stříbrných provázcích
kolem našeho skleněného vrchu

i když stále umím čekat
                                           sbírat
                                                       nést

padám zasahovaná tvými šípy
které ti podávám já sama při každém pádu

stojíš pod tím vrchem
co nás oba zaslepuje
na zádech věčné rány po křídlech
a sestřeluješ měděná jablka z mé hlavy
(loni byla nadúroda)

nevidíme

věřím tvým rukám a svým křídlům

hvězdy z rozpůlených jablek
zaplňují tvé prázdno
klíčí v tobě mé jabloně

až zakořením
ponesou nás moje křídla

                      e
                    m
                  e
                n
              t
            é
          l
       z
    v

konečně budeme mít oči k vidění

pírko po pírku pak otrháš má křídla
a vysteleme si jimi hnízdo
ve větvích našich jabloní

nebude kam letět
nebude třeba šípů
a na ten vrch se budeme dívat svrchu…

...to všechno mi říkal

čert věř andělům