…zase byl celý jako z křišťálu přinesl jeden pár křídel pro mne a luk a toulec plný šípů pro tebe… omlouval se říkal ať (ti) pořád věřím
Řekl že plakat už nemusím tak si lítám na svých křišťálových křídlech a tvých stříbrných provázcích kolem našeho skleněného vrchu i když stále umím čekat sbírat nést padám zasahovaná tvými šípy které ti podávám já sama při každém pádu stojíš pod tím vrchem co nás oba zaslepuje na zádech věčné rány po křídlech a sestřeluješ měděná jablka z mé hlavy (loni byla nadúroda) nevidíme věřím tvým rukám a svým křídlům hvězdy z rozpůlených jablek zaplňují tvé prázdno klíčí v tobě mé jabloně až zakořením ponesou nás moje křídla e m e n t é l z v konečně budeme mít oči k vidění pírko po pírku pak otrháš má křídla a vysteleme si jimi hnízdo ve větvích našich jabloní nebude kam letět nebude třeba šípů a na ten vrch se budeme dívat svrchu…
...to všechno mi říkal čert věř andělům