Tam
kam vkročí podivíni
dodoutná oheň
ve zbytcích dubu staletého
a v pláči koní Achillových
zčerná tichem hvízdavým
nebe krvavé
aby sametem zakrylo
těla pokroucená křečí smíchu andělů
kteří udeřeni
biči bezvěrců
se snesli v prachu na jejich tváře.
Já stojím udiven
se svící pokroucenou
a vycházím zvolna ze skrýše
tiché úvahy
opařen voskem mrtvých včel
ulehám z kleku
do trávy
abych se rosou zbavil prachu.