Pomalé houpavé tóny roztančí mé tělo. Je to ten nejlepší učitel pohybů a tance jakého znám. Mé oblé boky se rozvlní v rytmu, stehna se jemně třou o sebe. Cítím ten erotický nádech v hudbě. Je to stejné, jako když se má ňadra dotýkají tvé hrudi a ty mi jemně hladíš záda. Dotýkáme se sebe čím dál odvážněji a vášnivěji. Rukama ti zajíždím do vlasů, jsou vlhké – zpocené od hříšného tance. Cítím tvůj dech na svém krku, jazykem mi sem píšeš lechtivá slovíčka, která se proplétají s mými dlouhými vlasy. Vím, že tě šimrají v obličeji – nevnímáš to – stejně jako já se soustředíš na tuto chvíli, na naše rozpálená těla

 Do hudby najednou, bez klepání, vstupuje surový, drsný černošský hlas. Zvuk trubky pomalu utichá a dává hlasu dostatek prostoru k vyjádření. On bez se ostychu chytá této příležitosti a začíná vyprávět smutnou „story“ o tom, jak ho opustila dívka. Hrubě zanotuje „babada“ a se smíchem i pláčem v sobě tak harmonicky namíchaném jako vodka s curacaem v koktejlu „Green morning“, kterým jsme si dnes večer ještě nesmělí a plní touhy připili, pokračuje. Ani nevnímám, jak ten příběh dopadne. Ostrý svist trubky mi překazí happy end, který se asi stejně nekoná…

 Otvírám oči a jak jen mi tupé světlo barových lustrů a závoj cigaretového kouře dovolují, prohlížím si tvou tvář. Vnímáš hudbu stejně jako já. Oči máš zavřené v klidné pohádce, tvoje plné rty si pobrukují jazzovou melodii. Prohlížím si tvou tvář, ostré rysy v obličeji a paprsky světla prostupující šedomodrou mlhou tě dělají mužnějším. Kapka potu ti po čele sklouzla jako stříbrná slza princezny noci, na bradě chviličku zaváhala, odrazila měkký tón saxofonu a zemskou přitažlivostí se snesla do středu Země. Tvoje oči se na mě usmívají. Zpoza tvých černých řas na mě mrká čertík touhy. Pomalu se vpíjím do tvých smyslných rtů. Pomalu se vpíjím do tvé hrudi, do tvých boků, do tvých stehen. Neposedně se zavrtíš v nové hravé harmonii a kolo nedočkavé touhy se znovu roztáčí závratnou rychlostí.

 Mám ráda jazz.