léky a mrtvola |
Problém je, když se člověk zmítá doma s mírně zvýšenou teplotou, zatímco žena a ošetřující lékařka v jedné osobě tráví klidně celý den v práci.
I když se jí člověk po třech hodinách snažení zázračně dovolá, její instrukce, kterak řešit závažný zdravotní problém, jsou i pro zkušeného manžela jen stěží realizovatelné.
Vypadá to zhruba nějak podobně (přeháním jen velmi mírně): "To si musíš vzít blablablablabla (neuvěřitelně krkolomný a mnou naprosto nereprodukovatelný název léku), ale nevim, kam jsem ho dala. Možná ho najdeš, když si přistavíš v kuchyni tu neprošláplou židli k tý nejvyšší skříňce a tam za těma sklenicema s moukou a červama je taková pixla, ve který buď je plato s dvěma tabletkami, anebo chaluhový čaj. Pokud je tam teda čaj, tak ten lék by mohl být v ložnici. To si musíš napřed sundat všechny věci, co leží na tý krabici od tvý poslední Yamahy, pak tu krabici opatrně odstavíš a vznikne ti takovej malej průchod do utajenýho prostoru za piánem, kde by možná mohl bejt v jedný z těch igelitovejch taštiček. No a pokud by nebyl ani tam, tak už vážně nevim."
Zmítán těžkou sedmatřicítkou člověk vše provede, shodí na sebe možné i nemožné předměty, leč nenalezne zhola nic. Lépe řečeno nalezne několik platíček s léky, jejichž název mu není vůbec povědomý. Jak se to vlastně jmenovalo?
Znovu je potřeba volat manželce a ta dí: "Nezdržuj mě, když mám pacienta," (jako bych já byl co asi??), "cos to vlastně hledal? Jo ten blablablablabla! No když jsi tak slepej, žes ho neviděl, vezmi si blablablablablabla a nevolej mi furt."
Druhý název je bohužel ještě horší k zapamatování. Nakonec je to stejně nutno řešit čajem s medem.
Ten sice nepomůže, ale alespoň je co pít. |
|
Epilog |
A trocha horečnaté poezie na závěr:
u silnice ve stínu mouchy mají hostinu, válí se tam mrtvola, smrdí jako prd vola
(bajkr nezvlád mašinu teďko je na kaši, nu) |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Wopi', 05.02.2017 20:46.
Názory čtenářů |
16.09.2004 08:15
Jeff Logos
|
strašně s tebou soucítím :-)) |
16.09.2004 10:21
suva
|
to je přístup k pacientovi na dálku... :c))) |
16.09.2004 11:18
josefk
|
:-)))
krabice! |
16.09.2004 11:29
Igor_Indruch
|
josefk napsal(a): :-))) krabice! No právě! Jestli on se náš wopi nakonec nejmenuje Naskočil :o))) |
16.09.2004 11:35
Hester
|
jako bys bydlel u nás :-) |
16.09.2004 12:07
Rowenna
|
:-) |
16.09.2004 12:59
Wiki
|
jé, Hester, vy taky ? :-))
a co teprve, jak se krabice líbí našemu Kocourkovi |:-) |
16.09.2004 13:06
Hester
|
jo, Wiki, ta navigace po telefonu je u nás taky obvyklá :-) a co teprv moji rodiče... tátova oblíbená otázka zní: kdybys byla futrál od brejlí (baterka, klíč od sklepa, druhá bota od tady týhle), kam by ses schovala? |
16.09.2004 13:22
Monty
|
Když je někdo často nemocen, měl by mít vždy po ruce nikoli KRABICI od YAMAHY, nýbrž KRABIČKU POSLEDNÍ ZÁCHRANY, v níž by se nacházel jak blablablablabla, tak i blablablablablabla. My máme doma léky jen na třech možných místech - ve větší papírový krabici, v menší papírový krabici nebo na kuchyňský lince. A to jsem vyhlášenej bordelář. :o))) |
16.09.2004 14:09
Lena
|
nejen kovářova kobyla, vypadá to že i kovářův kobýlek chodí bos ;-) |
16.09.2004 14:19
Humble
|
Líbí se mi, kterak si utahuješ i ze sebe: "Zmítán těžkou sedmatřicítkou"
Básnička v epilogu :o)))*** |
16.09.2004 14:51
fungus2
|
O)))Pobavilo!!*** |
16.09.2004 15:16
Wopi
|
Monty napsal(a): My máme doma léky jen na třech možných místech - ve větší papírový krabici, v menší papírový krabici nebo na kuchyňský lince. A to jsem vyhlášenej bordelář. :o))) No jo. Vy ovšem nemáte v rodině doktorku. To je pak prd umění. My jsme, když jsme jeli na dovolenou, zabrali největší část kufru auta obrovskými bágly s léky. A to jsme brali jen to "nejdůležitější". A doma... darmo mluvit. Možná to jednou nasypu na hromadu a vyfotím, napřed však musím někde vytvořit dostatečně velký prostor k tomuto kroku. Protože jen léků z kuchyně je tolik, že je nelze všechny nasypat na hromadu na velký kuchyňský stůl. Pak jsou další po pokojích. V ložnici je jich možná nejvíc. |
16.09.2004 15:22
Humble
|
Zas na druhou stranu jsi v té nejlepší péči. Moje zdravotnice se na dovolené postarala o mé těžké zranění, no jedna báseň. A to měla k dispozici jen náplast, manikúru a rum :o) |
16.09.2004 15:25
Wopi
|
No, rumem se moc pokazit nedá, což o to, ale manikúra, to holt je svinstvo. :) |
16.09.2004 15:29
josefk
|
my máme z potravinové skříňky v kuchyni lékárnu, v které není s prošlou expirací jen anopyrin... máme tam ještě 20 roků starej rybí tuk, co jsme s ním prolévali dětem hrdlo...hodí se ještě na klíšťata nebo do benzínu do Husquarny :-))) Když potřebuju dvojku stříkačku, raděj zavolám na ARO než bych čekal od ženy, až mi napíše rp a svůj lék kalii dihydrogenphosphorici si píšu sám, jen rp podstrčím ženě při cestě kolem ní k podpisu :-))) |
16.09.2004 15:30
Wopi
|
taky dobré :) |
16.09.2004 15:35
suva
|
já měla mánii schovávat léky, ale podařilo se mi je zredukovat během posledních pár let průběžným tříděním na minimum, což čítá 2 krabičky od roibosu... No řekněte, nejsem dobrá? :c) Torza černého uhlí, Endiaronu a spustu zbylých kapek a prášků na kašel a proti teplotě z doby, kdy je děti neustále nosily dom, ale neužívaly, jsem s chutí vyházela, protože už na ně fakt dost dlouho nikdo ani nesáhl, ale bylo jich podle mě škoda, takže mi zabraly přesně jednu kredenc v kuchyni, a protože nemám pavoučka, kterej by mi udělal novou skříňku, ale i kdybych měla, už by se tam nevešla, šlo to fšecko ven. Aspoň je kam dávat ocet, když už se chci někdy tvářit kysele... :c) |
16.09.2004 15:56
Jeff Logos
|
JosefK, jednou budu muset napsát povídání, os vém životě s lékárnici :-)) |
16.09.2004 23:10
Cekanka_ucekana
|
my nemáme doma léky vůbec a blbý křipky léčímě horkým mlíkem a lyžařskejma ponožkama! blablablabla |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|