Mám velice špatnou pamět. Nejen že si nepamtuji výroèí své svatby, což přináší každoroènì urèitá nepředvídaná vydání, protože ty úlitby na usmířenou vychází pak podstatnì dráž než by stála vèas zakoupená kytka, případnì láhev šampan¡ského, ale ani narozeniny a svátky. Samozřejmì mimo pár notoricky známých jako je třeba svatý Václav, Josef, nebo Silvestr, kde se celoživotní oslavovací návyk nedá zapomenout. Není tedy divu, že obèas jsem odkázán na kalendář, kde si ověřuji obvykle to, že jsem zase, jako každoroèně, ušetřil na pohledech a známkách.
Při jednom takovém výletu do stránek kalendáře jsem koneèně pochopil tu souèasnou tendenci vytváření nových i státních svátkù jako historickou potřebu èeského národa oslavovat.

Mohu tedy zasvěceně prohlásit, že ještě i dnes, i s těmi novějšími přírùstky, těch slavodnù není dost.Každý si to mùže ověřit na jménech, která nás k tomu slavení přímo vybízejí. Je jich, alespon podle toho mého kalendáøe, celkem dvacetjedna.nekterá vyzývají  k slavení příjemných věcí, èi èasu, jako třeba KvětoSLAV nebo JaroSLAV. I slaveni dobra, svata, boha, nebo vlasti je jistě na místě, ale u některých je to už poněkud i z ideologického hlediska na pováženou. Nevím, jestli je zase ZlatoSLAV v modě, ale PenězoSLAVA jsem v kalendáři nenašel. I VítězSLAV je poněkud v rozporu s heslem olympijských her.. není dùležité zvítězit, ale zùèastnit se. Leda, že se vztahuje vlastně k vybídnutí toho vítěze aby si to pořádně oslavil. Nakonec podobné je to s Vlastislavem. Má se slavit vlast, nebo vyzývat Vlastu, aby slavila. Ta moje k tomu nemá daleko i v kterýkoli jiný den. Do stejné kategorie by ale vlastnì mohl patřit i VěnceSLAV. Jestli někdo opravdu oslavuje to, že je pořád všechno dražší se mi nechce věřit, ale DrahoSLAV v kalendáři své místo má. I na vyložené individualisty a sobce je SoběSLAVEM pamatováno, stejně jako na pesimisty, kteří se vyžívají v bolestínství. BoleSLAV je toho dùkazem.
Nìkterá jména naopak pamatují na druhé s výzvou aby to brali zřejmě všechno v pohodě a ten všedí život si nějakou tou oslavou  zpříjemnili. Tvùrci těchto byli zřejmì většinou muži, kteří si asi tak kompensovali ty èastější oslavy svoje.
StaniSlav, VěroSLAV , BroniSLAV i MíloSLAV to tak alespon naznaèují. Trochu mi u těhle ta jednoznaènost u pohlaví osobnì vadí…

Co k tomu přidat třeba VoleSLAVA

U těch několika ostatních, která jsem objevil mám trochu rozpaèitý pocit.

Proè by se měly slavit zdi mi nějak ušlo…