Kam chodí smutkyspátmámo..?
Choulí se ti pod sukněmi?Do těsta je vkládášna koláč?a s prádlem na sluníčkověšíš?a pořád pořád věříšKam chodí smutkyspátmámo..?
To abys nemuselaplakatmhouříš očia říkášSměju se na slunce, maličkýa přitom svíráš pěstido krveJá je vidělmámoa plakal jsemza Tebe
Líbí se mi. Připadá mi jako poměrně výstižný popis jednoho pocitu. Jako bych viděla svou sestru - mámu a jejího syna.
pamatuju, jak moc na mě zapůsobila, když jsem ji četla poprvé a teď znovu...*