| Prolog |
|---|
|
| k večeru před půlnocí |
Stůl zůstal prázdný
jen v jednom z rohů
povalovaly se smutně
vločky cigaretového popelu
Tvořily pomatené souhvězdí rakoviny
Bylo mi jich líto; ze sáčku od jablek
já v dobré víře vyndal bílou kostku cukru
a přiložil ji k černému snížku
Sladká kostka se ovšem necítila
v kyselé společnosti špíny dobře
K jedné kostce já tedy přidal další
Uvařil jsem si voňavé hořké café
Ale to zase křičeli černé vločky,
ano ty, které byly dlouho po nocích sami,
nikdo si jich nevšímaje, že jim třtina
jaksi neladí - ba vadí!
Usoudil já z toho všeho,
že udělám blbé hádce rázný konec
Konečně!
Sfoukl jsem popel na podlahu,
kostky hodil do bílého porcelánu s černou kávou
Na stůl položil popelník
zapálil si cigaretu, v klidu šlukoval
popíjel kafe
A složil tuhle debilní báseň,
nebo spíš -sničku |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 28.02.2009 20:12.
| Názory čtenářů |
19.08.2004 14:12
 hranostajka 
|
:)))))))))))) |
19.08.2004 17:02
Rendy Brendson
|
Líbí. |
23.08.2004 13:06
 Natasha
|
Asi spíš souhlasím s autorovým sebehodnocením...taková Snička je to. |
05.01.2006 09:21
 stanislav
|
skvěle. ten závěr.... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|