utíkal jsem když prošli zdí a zastavila je až lež nadýchaná utkaná z proutí to jsem se ještě bál že se dokáží vrátit to se mi ještě vítr smál
utíkal jsem a sám věštil jen půlku světa protože kráse je třeba odolat protože neumřela špína dokud je co špinit
jen bába za mnou volala: co schovalo se v druhé půli ani pánbůh nerozpůlí! co schovalo se za vraty ani pánbůh nevrátí!
otec pak na mě křikl: mlč! a z kalhot sundal řemen to tehdy jsem se přestal bát to tehdy - - -
špinavé krásné proutí... |
|