Sevření v různostopé hodině; čekání

Prstencem nebe, ze kterého vypadla perla,
jsou bělma mraků -
žilkami rozetkaný horizont.

Pouhým slovem, pomalu,
po vláknech
mohla by obloha zemřít

- v jediném: nyní.
Tak, jako se i smilování může rovnat smrti.

Dnešek není prázdný;
je to jen malý ostrov - uprostřed hladového moře
jádro - plující v pecce.

Čekáme, tušíme,
pod kterou pečetí živly vypíšou naše jméno

:to ovšem nebude žádné,

- bojíme se jmen,

neboť dnešek je prázdný.

Je tu jen obloha - před vláknitou smrtí deštěm,
jen napětí
- úmorná tíha stavidel
- čas blín jen tektonické ticho.

Čekáme a tušíme, že ve spočetné přesnosti
nám blesk dech sevře.