Taková vzpomínka na dobu covidovou. Šlo vlastně o tématické soutěžní dílko, kde zadání bylo shodné s tímto názvem. A ta výstava se na náměstí Republiky skutečně konala! 

   Janek se probudil do mrazivého sobotního rána. Otevřel noťásek a rychle projel internetové zprávy. ..Samá jobovka o tom, kde kolik lidí umřelo na covid, že se někdo chce soudit kvůli nouzáku nebo odmítá nosit roušku, že Bridgita (jak poetické jméno pro mutaci smrtícího viru!) řádí v jeho západních Čechách! Srdce se dotkla ledová ruka všudypřítomné smrti...                   

   Pak zahlédl na fejsu pár fotek své krajanky s upozorněním na neobvyklou uměleckou výstavu, která se mimořádně přesouvá z pivovarského nádvoří na náměstí v centru Plzně. Zruční umělci vystavují sochy z ledu. Vstup volný... Rychle se oblékl, vzal roušku a jel se tam podívat. Uviděl asi deset soch, vyřezaných umně z ledových kvádrů. Dotek ledové krásy: ryba, mrož, šnek, tygr i žirafa! Ale pohled na ni hřál...

   Mrazivý vzduch za jasného slunečného dne se plic dotýkal ledovou rukou... A pak uviděl Janu. Měla krásného kulicha, zpod kterého splývaly plavé vlasy a v očích dva zelené plamínky. Pohlédli na sebe a úsměvy dvou lidí prozářily mrazivé ráno...Jejich promrzlé ruce se dotkly a srdce zahořela plamenem. Janek byl poeta a tak si 16.únor v duchu přejmenoval na "Den ledových dotyků."     

  Jak výstižné!