Byli jste někdy v Murmansku? Ptáte se proč? Přeci jen tak, na čumendu. Popít. Vodku, přeci, poklábosit o ledových mořích, velrybách a tak... Žito, pšenici a vodu mají v Rusku všude. To je základ pohonu i ponorce.

Že tohle cestování může napadnout jen mlaďochy? Kdepak. Nás starý ještěry také. Tak jsem vyrazil na besedu přednášejícího páru, co utrácel ve Světě. Maje sice dětí, jenž však již tolary nežádali, maje své. Mne totiž zajímalo, zda mají v Murmansku také funkční Reeperbahns červenými lucerničkami. Nemyslete si, takové „oázy“ jsou všude, dokonce i ve Stalin-teď už Volgogradu, v Marseille a v Baghdadu též. Neb námořníkům i říčním plavcům třeba potěchy po týdnech dřiny.

Po peripetii, když se dostali cestovatelé do cíle, byly fotečky a film na plátně smutné začouzené smogem, darmo mluvit. Nevlídnost a trochu i podezíravost, co dělají jediní dva cizinci v bývalém vojenské rajonu „ZZ“ zapretnyje zony. Něco obdobného jsem totiž osobně zažil. Padne na Vás jakási tíseň a beznaděj.

Vyrazil jsem tedy za týden na další přednášku o Sachalinu, chtěl jsem si zlepšit náladu z minulé akce. A také že ano, nádherná příroda, moře, mlhy, ostré větry, bouřící vulkány a bublající kaldery mne učarovaly. Blbé na cestování je, že než dojedete třeba ke Klučevaja vulcano, což je šest set a pár kilometrů navíc od letiště, zkazí se počasí. Zase ale je cestou sranda, průvodce vysloužilý voják s korejským také již vysloužilým off-roadem vás pěkně vytřese a nechá cestou zastřílet ze „samáku“. Nezbytné to výbavy v kraji nevychovaných medvědů. Pak přespíte v bývalé meteorologicko- vojenské stanici, protože dva dny byla venku psí slota. Na vulkán bych ani já stejně nešel, k tomu potřebujete do 4862 metrů nad mořem aklimatizaci. I vysloužilou vojenskou lhelikoptérou, velice "mastnou" Vás vysloužilí vojáci dostanou na hranu již vyhaslých kráterů. I když tvorí, že zrovna včera vyhasly. A pak návrat. Na zpáteční cestě skvělé plněné pirohy, ryby na rožni, chléb i máslíčko od opravdických kraviček. Třeba z Dánska. A zase to moře a jistě že i moře vodky. 

Zrovna včera jsem si pustil „naší troubu“ o tom, jak se nejčko žije v Kamčatském Petropavlovsku. Prý dobře, vyprávěli do kamery místní mlaďoši. Možná zítra už to tak nebude, třeba je odvedou do války. Války, která není. Nebo asi i je, do šarády s názvem speciální operace. Já tenhle pojem nemám rád, to smrdí krchovem.