Je zajímavé, že určité osobnosti má většina lidí spojené nikoli s tím, jak žily a co udělaly, ale především s tím, jak zemřely. Tedy že byli zavražděni. Je to zpravidla to první, co se každému při vyslovení jejich jména vybaví.
Tak třeba takový Albrecht z Valdštejna. Byl zavražděn v Chebu. Tečka. Ale co k tomu vedlo? Kdo to vlastně byl?
Byl to především vévoda meklenburský, frýdlantský a kníže hlohovský a zaháňský, velmi vzdělaný, který v mládí procestoval Evropu a znal několik jazyků. Za třicetileté války byl nejvyšším velitelem císařských vojsk. Jako vůbec první začal vydržovat stálou armádu z příspěvků nepřátelských i spojeneckých území a z vlastních prostředků, tedy z výnosů svého vévodství. Bojoval na straně císaře proti Protestantské unii, později upadl v nemilost a byl císařskými důstojníky úkladně zavražděn. Stalo se tak 25. února 1634.
Není bez zajímavosti, že horoskop mu dvakrát sestavil Johann Kepler. Vladštejn ovšem Keplera sám nenavštívil, o horoskop ho požádal Valdštejnův prostředník, který Keplerovi uvedl jen datum Valdštejnova narození.
Kepler z postavení hvězd vyvodil závěry o bystré a inteligentní osobnosti s vysloveně asociálními sklony a odporem ke všemu všednímu a konvenčnímu, s touhou po výjimečnosti a zejména o osobnosti až chorobně ctižádostivé, projevující dravost a podezíravost vůči okolí. Bude považován za samotáře, nepozná lásku manželskou ani bratrskou, k nikomu nenajde bližší vztah. Bude lakotný a ukrutný. Valdštejnovi dále předpověděl, že dojde vysoké hodnosti a bohatství, na cestě za ním si však proti sobě popudí mnoho nepřátel, s nimiž bude vždy zápasit. V roce 1625, kdy horoskop končil, se spojil Valdštejn s Keplerem znova s žádostí o další horoskop. Kepler mu vyhověl a na počátek roku 1634 předpověděl budoucímu vévodovi neshody s okolím a kritické období v jeho jednání a chování.
Bohužel měl pravdu.

Druhou slavnou smrtí, u které se zastavíme, je smrt Františka Ferdinanda d 'Este. Jak všichni vědí, došlo k ní 28. června 1914 v Sarajevu a hned poté vypukla 1. světová válka.
Františkovým otcem byl Karel Ludvík z rodu Habsburků a matkou dcera bourbonského krále obojí Sicílie Ferdinanda II., Marie Annunciata. V jeho krvi se tedy spojily dva silné panovnické rody.
Následníkem trůnu původně vůbec být neměl. Ale události tomu chtěly, aby se jím stal. V roce 1889 totiž jeho bratranec, císařův syn (rozuměj Františka Josefa I.) a následník trůnu korunní princ Rudolf spáchal v loveckém zámečku v Mayrlingu sebevraždu kombinovanou s vraždou své milenky a kromě Rudolfa měl už císař jen tři dcery. Následníkem trůnu se tudíž stal druhý bratr císaře Františka Josefa I., otec Františka Ferdinanda, Karel Ludvík, neboť první císařův bratr Maxmilián byl v roce 1867 popraven v Mexiku a neměl žádné potomky. Dalším v pořadí byl proto František Ferdinand jako nejstarší syn Karla Ludvíka.
František Ferdinand po svém nástupu na trůn plánoval uskutečnit přeměnu rakousko-uherské monarchie ve federativní Spojené státy Velkého Rakouska. Chtěl odstranit státní dualismus, tedy uspořádání, které vzniklo v roce 1867 na základě rakousko-uherského vyrovnání. K tomu už ovšem nedošlo.

K jeho osudné cestě do Sarajeva, kde byl zavražděn, se váže příhoda s vozem vlaku, kterým cestoval. Do Sarajeva měla rodina z Chlumu u Třeboně cestovat vlastním salonním vozem do Terstu a odtud lodí. Tehdy však musel být vůz z vlaku odstaven už při příjezdu do Chlumu kvůli kouřícímu ložisku. Do Vídně tedy museli jet běžným vozem I. třídy, z Vídně pak pokračovali narychlo přistaveným soukromým salonním vozem; v tom však zase nefungovalo elektrické osvětlení a muselo se svítit svíčkami. Podle poznámek arcivévodova osobního sekretáře Paula Nikitsche se s ním František Ferdinand loučil slovy: "Co říkáte tomu osvětlení? Jako v hrobce, ne? Nejprve přijede můj vůz hořící do stanice a tenhle cizí vůz také nechce zjevně spolupracovat. Na, žijte blaze. Na shledanou." 
Třetí slavná smrt, o které se zmíníme, je smrt amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Ten byl rovněž zavražděn. Stalo se tak 22. listopadu 1963 v Dallasu.
JFK (džej ef kej), jak mu všichni říkali, byl zvolen v lednu 1961 a ve svých 43 letech se stal nejmladším prezidentem americké historie. Během jeho vlády proběhla invaze v zátoce Sviní, karibská krize, vybudována byla Berlínská zeď a pokračovala válka ve Vietnamu. Dále probíhalo vesmírné soupeření mezi USA a SSSR, v jehož rámci vytyčil cíl přistání člověka na Měsíci. V rámci hnutí za lidská práva se uskutečnil pochod na Washington za práci a svobodu.
Ve svých 46 letech byl také nejmladším americkým prezidentem, který byl zavražděn. K atentátu došlo, když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze doprovázený manželkou Jacqueline, texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Po Lincolnovi, Garfieldovi a McKinleymu se stal čtvrtým americkým prezidentem, jenž podlehl následkům atentátu spáchanému v době jeho funkčního období.
A poslední smrt, kterou se budeme zabývat, je smrt Jana Masaryka, syna našeho prvního prezidenta. Ta dosud nebyla vyjasněna, takže stále nevíme, zda šlo o sebevraždu, vraždu nebo nešťastnou náhodu.
Jan Masaryk byl po vzniku Československa po nějakou dobu čímsi mezi ceremoniářem a otcovým prostředníkem. 1. března 1919 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. Od roku 1919 do října 1920 působil jako chargé d’affaires ve Washingtonu. V roce 1925 se stal čs. Vyslancem v Londýně. V roce 1940 se stal ministrem zahraničí londýnské exilové vlády.V roce 1945, 26. června, v San Francisku za ČSR podepsal Chartu Spojených národů. Po nějakou dobu doufal v úlohu ČSR coby jakéhosi mostu mezi Východem a Západem a v demokratizaci SSSR. Byl ovšem zklamán v červenci 1947 Stalinovým nesouhlasem s účastí Československa na Marshallově plánu. 
Masaryk byl ministrem zahraničí v první poválečné, tzv. košické vládě i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. Ze svého úřadu neodstoupil. Snažil se být loajální k Benešovi i ke Gottwaldovi, ale postupně se dostával do neřešitelné situace. Byl jedním ze tří ministrů, kterým byly komunisty v září 1947 poštou zaslány krabičky s výbušninou (tzv. Krčmaňská aféra). Tím, že v únoru 1948 nepodal demisi, de facto pomohl legalizovat vládu komunistů. V kabinetu bylo 26 členů, k demisi bylo třeba 13 hlasů, jeden hlas chyběl - Masarykův.
Nad ránem 10. března 1948 byl Masaryk nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci. Jak již bylo zmíněno, dodnes nevíme,jaké okolnosti k tomu vedly. Ale všechno nasvědčuje tomu, že ho zavraždila StB.
Je třeba si uvědomit, že i když tyto osobnosti proslavila především jejich smrt, že za svůj život vykonaly mnoho dobrého a na to bychom neměli zapomínat.