Joyce Carol Oatesová: Viděla jsem ženu projít skleněnou tabulí |
Viděla jsem ženu projít skleněnou tabulí
Viděla jsem ženu projít skleněnou tabulí, jako by vstupovala do nebe.
Viděla jsem, jak jí smrt kráčí naproti, zastíněná bezchybným sklem.
Táhly ji květy svídy, vzduch zpitý šeříkem, ta stará fasáda krásy, oslnivá, slepá: průsvitnost která dotykem zmatní.
Vlys, do něhož vstoupila, se zkroutil vzteky a rozbil se jí o hlavu jako skládanka.
* * *
Viděla jsem ženu kráčet slunci vstříc, sebejistou, vyrovnanou a klidnou až do samého konce.
Viděla jsem ženu vejít do něčeho, co se zdálo být ničím. Jak si často nalháváme.
Potíž s krásou je v tom, že je nepřizpůsobivá, soustava třpytivých odrazů, každý dílek na svém místě. Ne jako tenhle déšť skla a krve dopadající na užaslou hlavu.
Neproniknutelné hlubiny, do nichž vykročila, se změnily v neprostší povrch, bolest a hluk.
* * *
Viděla jsem ženu vstoupit do rozbitého těla jako nevěstu.
Viděla jsem její duši sraženou k zemi, protože prostor sám ji nedokázal udržet.
Viděla jsem, jak okno konečně ukázalo, co v něm je, co je za rámem a nikdy nespadne.
Hrdlo se mi zalilo krví: nevěřili byste, jak rychle.
------------------------------------------------------------------
I Saw A Woman Walking Into A Plate Glass Window
I saw a woman walking into a plate glass window as if walking into the sky.
I saw her death striding forward to meet her, shadowed in flawless glass.
Dogwood blossoms drew her, a lilac-drugged air, it was beauty's old facade, blinding, blind: the transparency that, touched, turns opaque.
The frieze into which she stepped buckled in anger and dissolved in puzzle parts about her head.
* * *
I saw a woman walking into sunshine confident and composed and tranquil to the last.
I saw a woman walking into something that had seemed nothing. As we commonly tell ourselves.
The trick to beauty is its being unassimilable, a galaxy of glittering reflections, each puzzle part in place. Not this raining of glass and blood about the amazed head.
The unfathomable depths into which she stepped became the merest surface, pain and noise.
* * *
I saw a woman walking into her broken body as if she were a bride.
I saw her soul struck to the ground because mere space could not bear it aloft.
I saw how the window at last framed only what was there, beyond the frame, that could not fall.
My throat filled with blood: you would not have believed how swiftly.
|
|
Epilog |
Rád si přečtu vaše připomínky. |
|
Počet úprav: 17, naposledy upravil(a) 'Nechci', 05.01.2008 15:12.
Názory čtenářů |
12.06.2004 14:49
Delphy
|
Teda, super, vzalo mě to, ani byste nevěřili jak.. :-)
myslím, že super přeložené, jediné, nad čím bych možná váhal, aby to dodalo ještě větší náboj básni - ZRUŠIT čárky, já vím, je to zásah, ale nejsou tam podle mě potřeba. Toť můj názor, tip a uložení do archívu "struny se chvějí"
*********t
|
12.06.2004 17:13
Nechci
|
Myslíš úplně všechny čárky? A jestli ne, tak řekni, který ti vaděj nejvíc. Budu o tom uvažovat. V první verzi sem jich taky neměl tolik. |
12.06.2004 21:24
hajka
|
výborné |
13.06.2004 14:29
Jeff Logos
|
Pěkný překlad, možná na některých místech se nadbytečně přivlastňuje (svého, její). Uznávám, že je to taktéž věc osobního vkusu. Tip |
13.06.2004 15:34
Nechci
|
Dík za postřeh, tohle mi v překladech taky vadí, škrtám "svého". |
14.06.2004 11:16
Delphy
|
rozhodně všechny na konci veršů, možná třeba za tím Vlysem a tak nechat, ale já osobně bych byl možná radikální... :-) |
14.06.2004 18:03
Hester
|
*** |
14.06.2004 18:38
Diotima
|
skvělá pointa, ještě se vrátím.* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|