I.

  muži s vousem upraveným do knírku
  čtou noviny, zády se opírají o zeď
  vycpaná zebra mrkla jednou na jednoho z nich

  u dveří stojí hlídač, káva mu stydne celkem plánovaně
  omítkou vzhůru pavouk závod s časem
  vítr je muzikant na jednu z okenic

  prach objal nohy stolu, obejme všechno naposled
  dívám se z okna
  a není vidět vlastně vůbec vůbec nic

  II.

  staré parní lokomotivy mám rád
  pán s buřinou se o jednu z nich opřel dlaní
  protože vzpomínal, stál tam tak do svítání
  až do doby, než došly slzy

  vrata vřískla na člověka, který je otevíral
  že doba, kdy se ráda smála, jsou už pryč
  kdyby to nepoznal, teď by to věděl

  keř u garáží zemře za několik neděl

  III.

  pěšinou mezi stromy s bílou kůrou
  zaháklá žena za loket lysého pána
  psík velikosti kočky loví suché listí
  rozbitá dýmka nevyloudí žádný čmoud

  dojdou na vyhlídku, kde shlédnou horizont
  letmo se políbí a půjdou domů
  hladivá konverzace dříví voní při hoření
  na stole její opuštěné rukavice

  čekají, až je vyzvednou

  IV.

  hrobníkovy ruce se dnes nezpotily
  na stříšce kůlny posedává starý kos
  za plotem vedou koleje a jede vlak
  muž, co ho řídí, mává na Josefa vždycky

  když zmizí matná světla jídelního vozu
  odvrátí tvář ke směru, odkud vlak vyjel
  měl pocit, že zaslechl začít tiché Bolero
  ale to jen déšť na stříšku z eternitu

  V.

  hladil psa, chrčel, asi už nemocný
  polévka z rajských jablek na plotně
  voní jim až skoro k nosům ke křeslu

  na komodě dvě desky jen tak bez obalu
  oknem sem občas kroky občas hlas

  někdy je píseň uvnitř nás