Zabij mě mojí krví

Knedlo, vepřo cit!

Tančil jsem na oltáři

A Budu doma bit

Pouliční kněz popil svého boha z krabice

A nakreslené beránky zvracel na oblohu

Ta duha připomínala zubní pastu

Bezzubá realita mluví o koncepci bahna v hodinách

Až propustím všechny strážné anděly

Začnou umírat slzy

Můj hřích … můj syn

V kolébce od kudlanky

Hraje si s mojí rukou

Půlnoc poplivává lampy

A já už s tebou nechci krmit štěstí

dítě není most, přes který slova chodí

na chvostě komety

sny vesmírem se brodí

má perlorodko, co mi žereš prsty

má duše sublimuje v černý oči květů

jak opilý kyvadlo, co nikam nepokročí

válí se na sametu s mým absinthovým bohem

mechanická kobylka spolyká všechny pihy na obloze

a stroj soucitu vyhřezne sošky panen … stroze

až ukřižuješ všechny otázky na placentě štěstí

zbude jen slupka z kabátu svlečená do noci

zasadili jsme čas a pak ho udupali

a zlomili jsme vaz, múzám co nám ho daly

Jen dítě bez rodiny ochutná víno viny

A ty jej vychováváš

A přitom někdo jiný