Smetanovo nábřeží by se mohlo nazývat fotografické kvůli výhledu na Karlův most, Malou Stranu a Pražský hrad. Mne však jednoho dne zaujala jeho dlažba, na které se v louži odrážela věž a část dvou domů. A pojďme do historie tohoto místa. Ve středověku za vlády Karla IV se zde nacházela zeď za níž bydleli rybáři. Skoro do poloviny 19. století se zde dalo chodit po porostém písečném břehu. V letech 1841 a 1845 vzniká nábřeží. Stejně se tak začíná nazývat, ale objevuje se i název Staroměstské nábřeží. Roku 1894 se přejmenovává na Františkovo nábřeží, aby v roce 1919 změnilo název na Masarykovo nábřeží. Za nacistické okupace se nejdříve v letech 1940 až 1942 nazývá Vltavské nábřeží, aby pak do konce okupace neslo pojmenování Reinhard Heydrich Ufer. Poté se vrací předválečný název, který vydrží do roku 1952, načež získává pojmenování po skladateli Bedřichu Smetanovi.