- milý deníčku - |
- 23:15 - napříč zemí nikoho
Toto je proroctví ze sedliny v prameni mrtvé vody: Kdo projde sám touto nocí bude až do konce v zajetí neúrodné země.
za zády ti skelety stromů v hořící aleji kážou o správném směru cesty domů
a na jazyku hořkne mince a hlas trne pravdou když prosíš
jednou na druhý břeh
- 02:50 - mantra noci (stále na cestě)
je noc a mrzne až praská tma a noc je zrádná noci se bolest netýká
- 03:21 - jaký to kat
v příkrovu na řece přimrzl pták ohnivák ještě se vypíná do výšky ještě tluče křídly a víří sníh
a když potom nad úsvitem konečně vytáhneš nůž
nenajdeš odvahu vykročit na led
- 21:02 - dospívání a jiné hazardní hry
svět ti je ještě tak malý že nemáš kam napřít své pohrdání
nevidíš jak kdosi myje cizí ruce od své vlastní krve a bezmocně odečítá devadesát minut duše |
|
Epilog |
malá zpráva do tvého světa
nepiš mi takové věci můj milý vzdálený druhu v bolesti
nepiš mi
třicet sedm dní potom čtu dopis nejsi v něm! ale zpřítomňuješ mě v sedmi set patnácti slovech s charakterovou vadou s vyhlídkou na město ze kterého je možné uprchnout a okraji okoralými a omrzlými tak že přestávám číst
zebou mě oči můj milovaný musím jim hledat cestu mezi zlomky příběhů na které se ptáš
ale ten s nerovným koncem ti zodpovím
já
svědek ztrát
jsem paní domu ve kterém život řídí cizí vzpomínky
zvykám si
dnes jsem odemkla její rukou a když stavím hrnce na stůl nevím už které z nedělních gest je ještě mé |
|
Názory čtenářů |
11.12.2012 13:36
patafyzik
|
 |
11.12.2012 20:28
midiman
|
tak nevím - pro zasmání? kdo se směje?
ne, nenajdu odvahu vykročit na led,
jen se rozhlížím a povytahuju obočí
a kroutím šedivé fousky do miniaturního copánku...
devadesát minut duše odtikává můj časostroj
zvykl jsem si na tvoje verše :-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|