vodní živel
  přes síto
  miliony volných pádů
  na náš dvorek

  jabko s červíkem
  a mouka v pytli na zápraží
  i teta s husou v ruce
  přes kterou život skoro protek

  ti všichni popršeni
  vnímají jako mocnou zemi
  a taky oblaka
  v kterých ze zračí naše nálada

  jen někdy

  jen někdy
  mě nebe plné hloubek neláká
  a preferuju mělkou kávovitou sedlinu
  kde lžičkou miniprovokuju minikrokodýly

  jindy jsem milý
  přenáším mouchu bez křídla až do závětří
  kde na ni kosi neútočí

  vítr vytváří tvary, třeba jak tygr skočí
  a vlny pobřeží rozvíří hned za naším plotem

  tu mořeplavci kdysi odvážní
  se loučí se životem
  a do vln hází zbytky vlastní důležitosti

  teta dala na stůl kytkovaný talíř na kosti