Dílo #6501
Autor:johanna
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:26.05.2004 08:15
Počet návštěv:2185
Počet názorů:6
Hodnocení:6
Patří do sbírky:Van Goghovo ucho
Patří do archívu:<Soukromý> pilgrim: zajímavé prózy

12 tónů k dozpívání
   Je tak pěkné sedět na zábradlí a pod sebou mít dvanáct pater všelijakých osudů. Cítit vítr, stačí se trošku trošičku zaklonit a můžeš se dotknout jeho rozpuštěných vlasů. A na dosah mít měsíc a nízká hutná mračna v té výšce visí místo stropu. Na obrázcích v dětských knížkách kreslila čísi ruka stařečka Pánaboha jak po té vatě vykračuje a nakukuje dolů na Zem. Neudržel by se tam, vysvětlil mi pan učitel, mraky jsou jen spousta načechrané vody. Krásné iluze... kolik mi jich ještě zbylo, po kolika z nich zatím neprošly boty vědy, reality a večerního zpravodajství. A kolika z těch fám srdce jsem dal sám za svůj život křídla. I toto je obyčejný den.
   Nevidím nikoho, pod pátým patrem kraluje noc. I jindy šramotící potkani dnes jaksi ztichli, jejich drápky klapající po asfaltu k mým uším nedoletí. Ale jsou tam přesto, co na nich záleží. Hlodavci, šedé eminence a požírači včerejška.
   Sáhnu do náprsní kapsy pro tu lahvičku. V kuchyni kape kohout, vlastně už skoro rok, kap kap - odpočítává minuty a já mu nezabránil. Ať si, je to starý kohout. Sklenice se na mne zubí z vyrovnaných šiků, přeháním, je vám to snad jasné. Mám tři sklínky a opuštěný hrnek s popraskanou malůvkou na břiše, toť vše. Člověk by neměl nikdy opouštět dokud neuklidil svůj svět, neplatí to jen o nádobí a smetí zapomenutém pod gaučem. Aspoň tolik je mi jasné.
   Včera jsem si na počest něčeho otevřel láhev, bublinky se vytratily kdesi mezi polednem a druhou. Ale poslouží i tak, mám žízeň a jsem unavený. Jsem pouštní štír, vyschlý a zjednodušený v pouhý nezřetelný obrys. Budu pít na počest a možná se zazelenám.
   Setmělo se až po obzor, vracím se na zábradlí, není snadné se na něj vyhoupnout bez rukou, bez pomoci. Upiji z láhve, pár slziček vyklopím do dlaně, spláchnu vyšeptaným sektem. Jahody došly. Čas se nějak pokřivil, zahýbá za roh a dům se mění v kaleidoskopické střípky. Už jen roztáhnout křídla, rozrazím mraky. Mám tolik tónů k vyzpívání, od shora dolů rovných dvanáct. Máš šanci pochopit, že jsem se prozpíval do rozbřesku..?

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'johanna', 26.05.2004 08:18.

Názory čtenářů
26.05.2004 22:26
Standa
jo jo, klasickej motiv. docela fajn pojatej.
*
26.05.2004 22:55
hajka
***
27.05.2004 10:36
pilgrim
téma prastaré, ale zpracováno opravdu pěkně a čtivě!

dávám do archivu ;-)
30.05.2004 18:26
nia
pěkná přirovnání.. tak vůbec se to gut četlo *
31.08.2004 15:04
JASAN
Tohle taky de.
16.02.2005 10:59
Hester
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)