| Prolog |
|---|
| Další část Johannova putování po Dominii |
|
| Johannův příběh - IV. |
„Tedy,“ vydechla Simona okouzleně, když se všichni tři objevili na louce s menhiry.
Právě zapadalo slunce. Jeho paprsky rozehrávaly kaskádu mystických barev na mechem obrostlých menhirech.
„Zdravím vás poutníci,“ vytrhl trojici z okouzlení ženský hlas.
„To bylo i na mě Kailo? Já mam do poutníka daleko,“ otočil se na ni Holzavenes a zabafal z dýmky.
Kaila se zasmála a potřásla hlavou.
„Zdravím Kailo,“ pozdravil ji Johann.
„Ach, tak první, koho zde potkávám je velmi milá a sympatická slečna,“ odvrátila se od západu slunce Simona a silně dloubla Johanna do žeber.
„Buďte pozdravena Simono, Johann o vás přímo básnil, když tu posledně byl. Kde máte Martina? Ishan jej zabil u vás?“
„Pokud se pamatuješ, proklel ho,“ řekl Johann. „Což u nás znamená, že Martin je teď uložen v márnici, dokud bude v sobě mít nemrtvé jádro.“
„Ach tak. Vím jen, že Ishanovi rytíři a armáda nemrtvých pustoší Shivanské pobřeží. Draci v Shivu se začínají bouřit a Benálie zbrojí proti Phyrexianským invazním silám, které se blíží od ledového severu,“ vysvětlila Kaila.
„Tak to je drsný,“ povzdychl si Johann.
„Spěchám teď ke svému oddílu do Khemy, jen jsem tu čekala, zda se objevíte,“ vysvětlila Kaila a chvatně si sbalila pokrývky a luk s toulcem.
„Měj se krásně Kailo a ať se ti daří,“ rozloučila se trojice s lučištnicí.
Kaila se usmála a zamávala jim. Pak ji pohltila večerní mlha, která se právě začala zvedat.
Johann vyhrabal z batohu stan a postavil ho na louce.
„Ráno moudřejší večera,“ prohlásil a zmizel ve stanu.
Během chvilky se ozvalo rytmické chrápání.
Simona se zabalila do přikrývky, kterou vytáhla z Johannova batohu. Holzavenes vyklepal popel z dýmky a sedl si naproti Simoně.
„Johann má asi recht, měli bychom se na to vyspat,“ zazíval po chvilce a zavrtal se do svého miniaturního spacáčku, který si vyndal z batůžku.
Po chvilce se ozvalo jemné chrupkání.
Simona pak usnula po půl hodině ukolébána zpěvem nočních ptáků a šuměním větru ve větvích stromů nedalekého lesa.
„Už vím, kde začít,“ přerušil ticho při snídani Johann.
Holzavenes si nacpal dýmku, zapálil si, chviličku bafal a přehodil si batůžek přes rameno.
„Tak pohnem ne?“ dodal ještě.
„No já mam sbaleno,“ zafuněl Johann, když si přehazoval batoh na záda.
„Jsem také připravená. Tak, kde začneme Johanne?“
„Pamatuješ na faráře, který nás oddával?“
„Jak bych se nepamatovala,“ zahučela Simona.
„Měl na ruce modře vytetované znamení Mana, což je jeden ze zdejších klerických bohů.“
Simona zalapala po dechu.
„Takže mi chceš říci, že náš sňatek je neplatný?“
„Ne. Pan Hrabánek je přeci farář, který žije v Malenovicích už dlouho, nebo ne? Jen jsem si nevšiml toho tetování dřív. Myslím, že pan Hrabánek tu někde bude, zkusme ho najít a poradit se s ním, co vy na to?“
„No, já myslim, že bychom měli prvně navštívit trpaslíka, ten by moh vědít víc,“ navrhnul Holzavenes.
Simona pokrčila rameny.
„Pote za mnou, vim kudyma,“ vykročil rázně Holzavenes.
Po dvou hodinách ostré chůze došli k Johannovi známé samotě. Trpaslík stál ve dveřích zuřivě na ně mával a po chvilce padl k zemi. Ze zad mu trčel meč. Johann shodil batoh a tasil svůj meč.
„Simi, vem Holze a schovejte se v lese, přijdu za váma,“ zakřičel a vrhnul se do domku.
Na uvítanou mu vstříc přilétla židle s ulomenou nohou, taktak se stačil uhnout. Rychle se vrhnul stranou do místnosti.
„Táhněte vy černý hajzlové!“ zakřičela zpod stolu skrčená postavička.
Johann se rozhlédl. V místnosti byl strašný nepořádek. Chvilku se rozkoukával. Postavička se proplazila pod stolem a sebrala ze země obrovskou dvoubřitou sekeru. S neuvěřitelnou hbitostí skočila po Johannovi. Johann se uhnul na poslední chvíli. Teď viděl, že jeho soupeřem je trpaslice s páskou přes oko.
„Zadržte!“ vykřikl, když vykryl další ránu. „Já nejsem černý hajzl!“
Trpaslice sklonila sekeru a rozplakala se. Johann zasunul meč do pouzdra, opatrně jí vzal sekeru a objal ji.
„Už je dobře.“
Po chvilce se uklidnila, vyprostila se z Johannova objetí a posadila se na zem.
„Jmenuji se Wilmena Šnajdrová a přišla jsem za strýcem na návštěvu. Chvilku jsme se bavili, když najednou někdo dovnitř hodil hořící pochodně. Uhasili jsme je, jenže pak sem vtrhli černí rytíři, kteří mého strýce zabili. Chvilku tu řádili a pak už si nic nepamatuji,“ vyklopila ze sebe trpaslice a setřela si slzy.
„Počkejte tu chvilku, dojdu pro manželku a kamaráda,“ řekl Johann a vyšel před domek. Trpaslík tam stále ležel. Johann vytáhl meč z rány a přikryl ho přikrývkou, kterou našel u vchodu. Pak zahvízdal známou melodii jedné odrhovačky. Během chvilky vyšla z lesa Simona s Holzavenesem na rameni a batohem v rukou.
Johann jim mávnul a opatrně vtáhnul trpaslíkovu mrtvolu do domku.
„Wilmeno podejte mi kladivo, prosím,“ řekl Johann, který spravoval poslední poškozenou věc v trpaslíkově domě.
„Simi, máš uvaříno?“ zeptal se pak, když společně s Holzavenesem a Wilmenou usedali ke stolu.
„Už se to nese.“
Simona na stůl postavila mísu plněných bramborových knedlíků a uvařené zelí.
„Strýc tu má někde i svoje pivo,“ špitla Wilmena.
„Našla jsem nějaký sud ve spíži,“ řekla Simona a významně povytáhla obočí.
„Jo už jdu,“ zabručel Johann.
Když se najedli a odříkali přímluvnou modlitbu za trpaslíka, sbalil Johann batoh a společně s Wilmenou všude pozavírali.
Venku vykopal Johann hrob, stloukl kříž a Simona improvizovaně odříkala několik pasáží z bible, když trpaslíka zasypávali hlínou.
„Musíme se sem ještě vrátit s panem Hrabánkem,“ pronesl pak zasmušile Johann.
„Myslíte manského klerika Hrabiana?“ zeptala se Wilmena, která setřela slzu z tváře.
„To bude asi on,“ kývnula Simona.
„Bydlí kousek odsud, zavedu vás k němu. A pokud narazíme na nějaký černý, tak je odpravíme,“ pronesla Wilmena temně.
„S tím nemohu než souhlasit,“ prohlásil ještě temněji Johann a sevřel ruku na meči.
Holzavenes si tiše stíral slzy.
„Já tomu porád nemožu uvěřit,“ štkal a smrkal Holzavenes, který seděl na Simonině rameni.
„Však my jim to vrátíme,“ uklidňovala ho Simona.
Pak půl hodiny šli mlčky. Les se rozestoupil a poutníci spatřili malou kapli, postavenou v klasickém románském stylu. Před kaplí stál muž ve zbroji a nedaleko se pásl bílý kůň.
„Bílý rytíř,“ hlesla tiše Wilmena.
Johann pokýval hlavou.
„Zdravím tě rytíři,“ pozdravil ho a mírně se uklonil.
„Zdravím i já poutníci,“ odpověděl rytíř.
„Pan Hrab… klerik Hrabian není přítomen?“
„Zdravím Johanne,“ ozvalo se zpoza dveří. „Pojďte všichni dovnitř.
Rytíř se pousmál a pokynul jim.
Všichni vešli do kapličky. Simona i Johann se pokřižovali a chtěli se uklonit kříži. Zůstali však stát, protože jim známý kříž s umučeným Kristem byl nahrazen obrazem bílého muže s krvácejícími rameny.
„Dominijský bůh Mano. U vás je to svatá trojice, zde je mnohobožství. Ale dosti teologie. Co vás přivádí na práh domu Manova?“
„Nemilá záležitost. Martina Kvída znáte, že?“ začal Johann.
Klerik přikývl a posunkem je vyzval, aby se posadili.
„Ishanův stín jej proklel. Což znamená, že u nás v Malenovicích leží jeho neživé tělo a jeho duše je uvězněna zde v Dominii. Domnívám se, že jako Marten Quodal, ale nejsem si jist. Jednou jsem ho zde potkal, ale to jsem si myslel, že je jen náhodou podobný Martinovi,“ vysvětloval Johann.
„Marten Quodal je v současnosti jeden z nejobávanějších gladiátorských nemrtvých zabijáků. Kdysi to býval jeden ze severských barbarů, kteří se vyřítili pod vedením Kamahla na pomoc Benálii v bojích proti vlně nemrtvých. Marten padl ve druhé vlně útoků, pamatuji si to, protože jsem bojoval ve stejné řadě. Jeho tělo se nenašlo, jen někteří pak tvrdili, že jej viděli bojovat v arénách, což odpovídá tomu, co jsem říkal na začátku. Je jedním z arénových nemrtvých bojovníků,“ vysvětlil Hrabian.
„Myslíte, že Ishan jej zaklel do těla mrtvého Martena?“ zeptal se Johann.
„Možné to je,“ přikývl Hrabian.
„Ještě něco,“ přerušila nastalé ticho Simona. „Černí rytíři zabili trpaslíka, je potřeba provést očištění, nebo nějaký rituál, nevím, co zde funguje…“
„Již jsem o tom byl zpraven. Jeden z pobočníků Achmana mi přijel oznámit, že černí rytíři se rojí i zde na hranicích Benálie a Llanu. Provedu pohřební rituál, pojďte se mnou Wilmeno. Johanne, Simono a i ty Holzavenesi, zajděte k mé kuchařce, ať vám připraví jídlo na cestu. Pak se zastavíme u Llanských druidů, budete potřebovat koně na cestu,“ zvedl se Hrabian a pokynul jednooké trpaslici.
|
|
| Epilog |
Nevím...
Nějak mi dochází inspirace... |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Seregil', 19.05.2004 13:34.
| Názory čtenářů |
19.05.2004 13:46
 Jeff Logos 
|
Pravidelně čtu tento příběh a zdá se mi, že tato část je nejlepší. Příjemné dílko. Mám tyto malé připomínky: "chrupkání" mi nějak nesedí do textu (možná pochrupování) - myslím, že chrupkání má trochu jiný výraz než deminutivum od slova "chrápat".... dále: "zpěv nočních ptáků" - myslím, že žádní ptáci, alespoň v našich zeměpisných šířkáchv noci nezpívají - spíše vydávají zvuky. |
19.05.2004 16:56
 Seregil
|
Zamyslím se Jeffe... dík za ohlas....
co se týká zpěvu nočních ptáků... je to svět fantazie... tam je možné i nemožné.... a mě teda houkání puštíků a sov docela jako zpěv připadne... |
19.05.2004 17:02
Jeff Logos
|
Seregile, možná spontaneita tvého vyprávění mě natolik unesla, že jsem přestal povídku vnímat jako fantazii. Asi jsem přestal být "Alice in the Wonderland Behind the Looking Glass", když se podívala do králičí nory.
Respektuji tvůj názor na houkání puštíků. Má připomínka byla samozřejmě marginální :-))) |
19.05.2004 20:57
Pavla
|
jojo, supr se to četlo :) |
20.05.2004 07:23
 josefk
|
a lelek je taky noční pták a já někdy taki
J - L: taki vydávám zvuky ,i ve dne :-)
A když je to fantazie, mohl být Johann i Johannn? :-)
Ť |
20.05.2004 11:36
 Humble
|
Zpočátku mi chvilku trvalo, než jsem se zase dostal do děje, pak to šlo strhujícím způsobem. Fantazijní svět & živé dialogy - hodně fajn aneb jak by řekl Standa "do pohody" :o)*** |
20.05.2004 15:40
Hester
|
sobecky doufám, že se ti inspirace brzy vrátí, těším se na další díl. |
20.05.2004 15:54
Seregil
|
.. díky lidičky... zase se pomaličky vracím do poetického období...
až se vyskytně nějaká hospůdka, tak dodám další díl...
možná i dřív... |
11.06.2004 18:01
Reni
|
paráda...
potěšilo, pobavilo...
dobře se to čte a to já ráda...:-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|