Jsme jako hliněné nádobyPohřbíváme své živéi naše cesty ve svém nitruTam zůstávajíNa Piazze Navoněpohřbili vodu, mramor i měBloudím po ní a tušímcosi velkolepého už v zárodku
Chystejme tedy obřad,vždyť stmívá se a štěstí má tvar večera