Někdy máte pocit že všichni kolem měli pravdu
a když je vám třeba šestnáct
nejde o pocit. v nemocnici slyšíte „ta sranda vás bude stát pět set“ Pilulka po. vím o ní všechno.
strach je učitel rovný historii.
„měla bys být štastná“
a vy
slzami zalité oči nebo takový ten stav kdy slzy nemají
co říct
protože to nedokážou. už tušíte něco málo o svých chybách. jste si vědoma …nějaké té histerie v tichu v tichu nechcete zklamat mámu a ona přece ví že se něco děje a bere si to osobně
nakonec není jiná možnost protože tajemství
má sílu a dar zabíjet.
pak podle toho jak se na to díváš to bolí to mlčí a
zroskotává že řekl
s tebou je to jiný /má drahá naivko/ ty máš ty svý ideály … má drahá naivko
myslíš na to a
nevidíš je při zpáteční cestě moderní děvče sluchátka v uších na nohou v břichu přeješ si mín reklam na Hami
přesnídávky
přesto návštěvy v kostele
nějaký nový
cíl
protože ty staré zmizely splněním tebe asi je pravda že přání se musí promyslet. jenomže mně je třeba šestnáct a nikdo jiný ještě nepoznal takovou lásku ano máš ten pocit
že je to vesmír tvůj soukromý vesmír s vlastníma pravidlama s vínem kterým tě nelze
opít což nikdy nebude víc než pocit „odejděte domů v cizím tričku, je na něm mnohem více upřímnosti než máš v nahé kůži pod níž ses sebe
pozdě
snažilaskrýt…“ |