jednou individualizován osobnostní typus přikročím k druhému bodu výzkumu budu postupovat klasickou detektivní cestou zeptám se rovnou, bez okolků Qui bono? odpovím: nevím pokusím se to vyzkoumat začínám si uvědomovat že pojednání bude velice komplikované to co je jednomu k užitku by totiž mohlo být velice jednoduše druhému ke škodě nejhorší je že neprospěch či škoda může se týkat i víc než jedné osoby
zde, přátelé, můžeme pozorovat jak velký problém může jeden mnoha jiným způsobit. uvedu jednoduchý případ jeden se pokusí sdělit ostatním že našel v lese houbu. aby mu věřili řekne že rostou jde o sdělení dá se říci o sdělení radostné jednomu jde o to, aby svou radost z nalezeného hřibu sdílel s ostatními ostatní ovšem samozřejmě slyší rostou houby tak to totiž řekl všichni se vydají do lesa naleznou houby, páč samo sebou nerostou a je po radostném sdílení. ptám se tedy. a qui bono v tomto případě? je vůbec tato otázka ještě na místě? odpovídám: není. s obavou zjišťuji, že problém sdílení je někde úplně jinde než v košíku s houbama na druhou stranu mě toto poznání uklidňuje košíček se mi zdál moc malej
nejdůležitější asi přeci jenom bude vědět, co chce jeden sdělit. terminologií mého včerejšího pouetického pojednání: sdíleč by měl vědět přesně, co chce sdělit čím víc ohledně svého záměru mlží tím větší zmatek v mysli eventuelního sdílejícího působí pak se může z ochotně se snažícího sdílejícího stát nesdíleč jedna dvě a to tedy není spravedlivé přibližuji se opět ke svému včerejšímu poznání : se vší pravděpodobností spočívá prevence v jediném možném opatření a to v kvalitním odpočinku.
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'slovenka', 19.06.2009 16:34.