LiTerra

             *
                  *

věčné oči nelze zavřít
přišly se dívat na to co je všude
na základní prvek ve vesmíru
dovnitř i ven rostoucí
finální metalízu

od postříbřených kořenů
přestaly snít
ve vyšších patrech větví se mlha
utkaná z myšlenek
rozpustila úplně
dohlédnou daleko až na tajemství
mění se a zůstává stejné

metalíza zastaví včelu v letu
rozpohybuje kůru stromů
přesto
včela snadno splní co má
a kůra z kmenů neopadá

pohlédly mravencem
na tušené místo lesního požáru
bylo tmavé - ale dobré
jako jiné
plné kvetoucích zahrad metalízy
mravenec nezná strach
chodí s ním celé mraveniště

metalíza tepe kameny i lidmi
slunce pohání živé
ale nezáleží na něm
metalíza je vidět i v naprosté tmě
náhle prostor pod nimi
vyšlapaná modrá

finální
<<<>>><<<>>><<<>>>
<<<>>><<<>>><<<>>>
<<<>>><<<>>><<<>>>
<<<>>><<<>>><<<>>>
<<<>>><<<>>><<<>>>
<<<>>><<<>>><<<>>>
falešná

otevřely skříň po babičce a
z nepotřebných předmětů
vystavěly na modrém koberci
město budoucnosti
metalíza začala mrazit

stěny budov hyzdí různé nápisy
s totožným poselstvím
vyvedeným v metalíze:
|místnosti jsou pravý opak lesa|
kdyby oči mohly mluvit
řekly by - vězení

uvěřily ve svatou trojici
chemického náboženství
jeden
jed
jednota
a při obřadech zaměňují
třpytivý podvod za poznání

zůstává
tam kde se objevila prvně
na rámech bílých oken
namíchaná z ingrediencí všeho
možná
lidmi v tajné laboratoři
určitě
proti současným lidem

když potom oči chodí v těle
přejí si
aby i ostatní viděli finální metalízu
a přitom
samy se jí chtějí zbavit

                   *
                   *