| Holky terapeutky 2 |
|---|
Dřevodílnu vedla krásná slečna Kopecká, která na mě byla vždycky moc hodná. Pak to tam převzal pan Filip a zpočátku nám pouštěl z rádia velice nahlas hard-rock. Po několika stížnostech se však uklidnil a rádio hrálo Mozarta. Vše bylo náhle v poklidu.
V části dílny, určené pro zvláště šikovné pacienty, se ze dřeva vyřezávají nebo vydlabávají různé figurky nebo reliéfy. Zbylá část dílny je vyhrazena nešikům, jako jsem já. Tam se sice také vyrábějí dřevěné figurky, ale lakováním a malováním plochých dřevěných destiček ve tvaru zvířátek. Destičky se vyřezávají na lupenkové pilce, již smějí obsluhovat jen pacienti, kteří přes den příliš neusínají.
Vyřezané destičky se moří, lakují a malují se na ně ornamenty zvláště titěrnými štětečky. To jsem mohl dělat jen zamlada, kdy se mi netřásla ruka. Nyní mohu jen lakovat rovné plochy stejnou barvou. Je to moc príma práce – dá se u ní spát, na rozdíl od neoblíbeného stříhání molitanu, při němž se pochrupovat nedá, protože by si člověk mohl ublížit těmi tupými nůžkami, které nám ku stříhání dávají.
Pracovní terapie u Pavlíny má základní krédo: dělej hlavně věci, které ses naučil už doma. K Pavlíně chodí většinou pacientky. Mohou tam plést, háčkovat a šít na šicím stroji. Méně šikovným je umožněno oblíbené stříhání molitanu, jímž se pak plní ušité textilní figurky. Moc protivné práce. Otravné.
Já jsem se u Pavlíny vždycky vyptával, zda má v provozu tkalcovský stav. Bavilo mě tkát koberečky, i když stav byl jen dřevený, pohyb osnov se prováděl šlapáním pedálů a člunek se skrz osnovy prostrkával ručně.
Nejzajímavější prací u Pavlíny byla cvičná kuchyňka. Tato záležitost se mi vždy jevila jakožto poměrně zábavná. Pavlína si vymyslí nějaké jídlo nebo se na něm den předem dohodne s postiženými pacienty ze skupiny – je totiž nutno jít na propustku ven a nakoupit ingredience z prostředků léčebny, tedy vlastně z prostředků zdravotní pojišťovny, potažmo z vašich daní - a pak se podle pokynů terapeutky a podle receptu (který má ta dobrá duše nějakým způsobem ukrytý v hlavě) všichni krájejí, míchají, vaří, pečou, smaží apod., až je jídlo hotové. Cvičné kuchyňky jsem se zúčastnil čtyřikrát, výsledek byl pokaždé "k sežrání" a přesně tímto způsobem byl i zužitkován – podnikli jsme pokusy sami na sobě a uvařené jídlo jsme si sami snědli. Sám si vařím, sám si peru, že se na to nevy...
|
|
| Názory čtenářů |
17.03.2009 07:17
 slunečnice 
|
:-) |
17.03.2009 07:38
 hubertxy
|
bezva. |
17.03.2009 07:47
hubertxy
|
http://vasinasi.webnode.cz/montrealer-holky-terapeutky/ |
17.03.2009 08:48
 Pan Japko
|
hubertxy napsal(a): bezva. |
17.03.2009 09:08
sokrates
|
jo |
17.03.2009 09:08
HarryHH 
|
.... tak to mě docela sere ... :-))
***- ... jsem prý taky magor,
tak proč mě k sakru ještě nikdo neposlal na takovouhle fešáckou rekreaci
kde je o účastníky tak skvěle postaráno ... |
17.03.2009 10:18
nemus
|
Pan Japko napsal(a): hubertxy napsal(a): bezva. |
17.03.2009 10:27
fenoménH
|
HarryHH napsal(a): .... tak to mě docela sere ... :-)) ***- ... jsem prý taky magor, tak proč mě k sakru ještě nikdo neposlal na takovouhle fešáckou rekreaci kde je o účastníky tak skvěle postaráno ... |
17.03.2009 10:59
 Montrealer
|
Konvalina napsal(a): I na protialkoholické léčbě jsou terapeutické dílny, já tam velice ráda zdrhala drhat :-))) Okopávání záhonů byly v kroměříšském klimatu galeje, brrr.
"Kvůli chlastu." |
17.03.2009 12:03
Montrealer
|
Ty máš ale zkušenosti...:o)
Ale i v Bohnicích se na uzevřených pavilonech smí do sprch jen v určitou dobu, jinak jsou uzamčeny, aby se tam nekouřilo apod.
Já jsem nikdy nechlastal, ale zato jsem silně holdoval Diazepamu a také jsem byl na odvykání, ale na obyčejném otevřeném paviloně, u Nešpora ne. |
17.03.2009 21:32
 josefk
|
nevíte někdo, kde se odvyká práci? :)
omlouvám se za nemístný vtip, ale nedalo mi to... |
18.03.2009 08:30
Haber 
|
...veru* |
18.03.2009 10:18
 Janina Magali
|
..zajimavé nakouknutí do míst, kde se doufám nikdy nedostanu...:)
Nu - i když...:)) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|