a chvílí
nepřekřičet strach
z principů kde odtajněni
porodíme další snění
v postrádaných hodnotách.
než klopit oči
popírat tě
rtěnkou sepsat
zázraky
„mandarinka na dně oceánu svádí
párek v rohlíku
mandarinka je můj nejlepší přítel
na její kůru
se smí napsat cokoli
a nikdo nepozná
stupeň osobnosti
napsat cokoli čemu nevěřím a
nebude to hřích
zveřejnění
ještě n e ž p ů j d e m e
s p á t
se smí“
nenávidět zrcadla
a světlo
„přibližovat se k cíli...
zákázáno...
nezašpinit vše ctností“ víc
než je zdrávo
a míň...
..než bys chtěla
než dovolíš
pošlapu střevíce princezny Jasněnky
v duchu
udělám jimi díru v rohlíku,
protože jsem pochopila,
že je to tvůj oblíbený
oběd za peníze …(a budeš kurva,
vzpo mí „náš“…)
dobrovolně se
znechutit
horčicí z nepoužitých
bot
riskantní předsevzetí
a jiné drobné za porod
nazpátek nikdy
neuvidíš
ani na špičku
hrdosti svého stínu…
a těla
doteků
do nichž se nikdy nešlo
schovat.
O čem to je
snad o vzteku?
opozdilců kteří všechno kolem
jednoho dne
dopustili… a řekli
„bůh tvořil slovem,
tvorba postupně gradovala a nic
se neměnilo
svět poznal dokonalost sám v sobě“
dnes je to maska k předstírání,
nezamilovaná v zamilované době?
„kdyby tak slzy nebyly vidět,
žít pozpátku
anebo hlavně
přežít“