i.

Pod kůží kameny necítíme
jsme tolik slepí, tolik jsme otupěli
myslíme podobně jako včely
sbíráme záblesky světla a
myslíme že jsme jediní a zatím
v hlavě černá díra, nic zvláštního
večer do sámošky, koupit chleba
obejmout ženu a zakroutit krkem
tomuto stereotypu co jako kámen
tlačí ke dnu...

ii.

říkala jsem ti, že to nebude bolet
až zmizím za hory
tisíce kilometrů
vylezeš s kytarou sedneš si na střechu
a budeš zpívat o nekonečné rovnováze dne
o jiné lásce, která se bránila
otevřít oči

iii.

ty už ne, už ne, říkám si vždycky
když procházím, kolem plakátu
deštěm orvaný obličej směje se
tomu trapnému trápení
lahvi vína v igelitce
důležitému pocitu deprese
orvaný obličej ví víc
než by měl
orvaný obličej - bílý pták v černé díře dne

iv.

jednou ti ty oči vyrvu
řekla ta žena tak tiše
že ji nemohl slyšet
muž právě markoval
další plnou nádrž benzínu
myšlenkami někde daleko
myšlenkami někde u zločinu
který chtěl spáchat
chyběl nůž