| Dílo #52183 |
|---|
| Autor: | Pan Japko |
| Datum publikace: | 30.09.2008 08:49 |
| Počet návštěv: | 1409 |
| Počet názorů: | 6 |
| Hodnocení: | 2 1 2 |
| Patří do sbírky: | Prózy |
| Prolog |
|---|
|
| Janek sběratel |
Janek šel nasbírat houbičky do lesa. Věděl, že maminka bude mít radost, když jich přinese hodně. Vždycky se po smaženici smála a běhala po světnici. Jankovi dala vrchovatý hrnek mléka a sama seděla a zpívala si podivné písně o černém drakovi a jeho šedé víle.
Košík plný hub a Janek už spí pod stoletým dubem. Uvnitř je díra, ve které sídlí Papoušek starého námořníka a polohlasem vypráví historky o dalekých ostrovech s pokladem.
Po vydatném spánku se Janek probudil. Marně hledal košíček. Jediné, co ještě stačil zaslechnout byl šustot křoví. Rozeběhl se za tím zvukem a spatřil obrovského sysla, jak utíká přes výmoly, strouhy, sysel utíkal přes hory a doly. Janek pořád sledoval sysla. Pátého dne si Janek lehl na mýtině a už pomýšlel na cestu zpátky. Maminka určitě bude mít starost. Jak padla noc Janek dostal strach. Oheň si rozdělat neuměl a tak seděl na mýtině jenom v tichu. Najednou se kolem něj ozvaly skřeky zvířat. Janek vyskočil a vzal klacek do ruky. Kolem něj se utvořil kruh se všemožnými zvířaty a hadi se mu začali plazit po nohou. Najednou však veškerý hluk utichl. A ze tmy noci pomalými kroky došel doprostřed mýtiny obrovský vlk. Byl velmi starý a slepý na jedno oko. Oslovil Janka lidskou řečí:,,Sleduji Tě už dlouho Janku. Chodíš do lesa pro houbičky. Nejen tvá matka má ráda ty pošetilé plody země. I já, ano i já, toužím po slastném ukojené hladu. Již nemohu žvýkat maso a tak jsou houbičky mojí jedinou hříšnou věcí v mém již tak dost ubohém životě.“ Janek se rozhlédl a uviděl, že zvířata sedí nebo stojí na zadních v jakémsi strnulém tichu a poslouchají, vše co starý vlk říká. Jankovi došlo, že vlk je jakýmsi kouzlem ovládá a oni musí poslouchat jeho vůli. Vlk pokračoval:,,Zavedu tě do svého království, kde budeš muset odpykat svoje hříchy Janku. Nikdy se odtud nevrátíš.“ Janek jako ve snu pozoroval jak ho obklopila zvířata a vedla ho cestou do dáli. V jednom okamžiku se k němu ale přitulila liška. Janek jí pohladil po uších a tiše zašeptal:,, Kdopak mi jenom pomůže?“ Liška promluvila:,, Ne každý rád slouží vlkovi. Byly časy, kdy všechna zvířata vedla svobodný život. Ale jednoho dne se vlci dostali k moci. Každé zvíře, které se jim postavilo zardousili. Tento vlk je poslední ze svého rodu. Ale díky tajemným houbičkám je nesmrtelný. Proto se několik zvířat domluvilo, že budou vlkovi odporovat. Vede nás starý muflon. Ale je nás málo. S tvojí pomocí bychom mohli vlka vyhnat z našeho lesa.“ Liška domluvila a ztratila se v průvodu. Kolem Janka se vytvořila stráž z divokých a dýchavičných kanců. V doupěti vlka bylo všechno jako z té nejčernější černi, která na světě existovala. Janek byl přivázán ke kůlu a ponechán samotě. Kanci dřímali a tak si ani nepovšimli lišky jak se prodírá ostružiním až k Jankovi a dvěma seky uvolnila človíčka z pout. Také si vzala na památku pramínek Jankových vlasů. Utíkali spolu daleko za hvozd až dospěli ke staré skále. Najednou se před nimi otevřela a oba vešli dovnitř. V kruhu kolem ohně sedělo asi dvacet zvířat. Některá velmi mladá živě diskutovala s ostatními. Starší naopak netečně zírala do ohně. Starý muflon ležel na boku. Když Janek vkročil upřel na něj své moudré oči. Promluvil:,, Jsi naše spása, bál jsem se že přijdeš až mé dny budou sečteny, ale jsi tady a naše vítězství se blíží. Potom bude celý les znovu svobodný.“ Janek se zamyslel a odpověděl:,,Ano pomohu vám, ale jak?“ ,,Na to je velmi jednoduchá odpověď, až půjdeš sbírat houbičky pro vlka nasypeš mezi ně majoránku. Po té vlk usne a my ho budeme moci odnést až za hranice lesa. Jakmile vlk jednou opustí svoje království, nesmí se do něj vrátit.“
Jak řekl muflon, vše se tak stalo. Ráno byl Janek vyslán na houbičky. Kanci mu nestačili a on brzy našel majoránku. Jemně ji rozmelel mezi prsty a nasypal na houbičky. Když vlk odpoledne houbičky jedl, hned po první lžíci usnul. Muflon a ostatní zvířátka přemohli kance a vynesli vlka až za hranice svého lesa. Ještě týž večer starý muflon promluvil:,, Je den naší svobody bratři a sestry, každý má právo na svůj život. Jděte a žijte blaze. A ty Janku vezmi tohle mamince. Ať už nejí ty zrádné houbičky. Ať si dělá bramboráčky z majoránky. Ta má podobné účinky. Měj se krásně.“
Janek tedy vzal pytlík majoránky a za necelý týden došel až ke své rodné chalupě. Mamince se třásly ruce a ihned si vzala od Janka majoránku. Po obědě z bramboráčků si zase začala zpívat a všechno šlo stejně jako dřív. |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 30.09.2008 09:07.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
hrobnick 
muclicka