LiTerra

Seznam nových děl Sbírky Autoři Nej

Dílo #51887
Autor:	Mario Czerney
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Miniatura
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	20.09.2008 13:11
Počet návštěv:	1612
Počet názorů:	17
Hodnocení:	12 2 1 4
Patří do archívu:	<Soukromý> miirdas: onanuje, <Soukromý> stanislav: temná taškařice

Prolog

povídka úmorná

povídka pořád stejně úmorná

Ve vlaku jsem vešel do kupé, ve kterém seděl jediný člověk. Pospával
u okna a to se mi náramně hodilo. Neměl jsem sil ani náladu se s někým
bavit. Venku se už setmělo a přítmí kupé mi dovolovalo celkem bez
zábran hrát si se svýma myšlenkama. Myslel jsem na tu červenou
škodovku, na ty všechny okolnosti kolem toho případu a rozjímal jsem,
kde v pátrání vlastně pokračovat.
"Dobrý večer, změna průvodčího, vaše jízdenky, prosím." Vytáhl jsem
svoji jízdenku a podal ji průvodčímu. Ten si ji prohlédl a dal mi ji zpátky.
"V kolik budeme v Děčíně, prosím?" zeptal jsem se, protože jsem
pocítil nějakou zvláštní vnitřní potřebu vzbudit toho pána sedícího u okna.
"Za necelou hodinu půl," řekl na půl úst průvodčí. Díval se však na
pasažéra u okna.
"Tak... Haló člověče, kam to jedete?" Průvodčí vešel do kupé a
postavil se přímo proti spáčovi. Ale nestalo se nic, muž u okna spal
dál. Začal s ním klepat. Muž u okna padl na sedadlo. Bylo jasné, že je
mrtvý.
"Ježíšikriste, to mi tak scházelo!" Průvodčí se rozechvěl, rozčílil. Díval se chvíli na mě, pak zase na mrtvolu a pak zase na mě. Sedl si naproti a spustil:
"Že já mám takovou smůlu. To už je třetí mrtvola ve vlaku tenhle
týden. Zase strávím celou noc na policii na výslechu. Tohle už je
podezřelý, na hovno..." Pak se div nerozplakal: "Co mi to dělají, pane,
chápete to?"
Chápal jsem ho myslím velmi dobře. Mám také svoje potíže a honím
červenou škodovku s vozíkem a lidskýma nohama.
"Ale snad nebude tak zle," řekl jsem významně ba až přímo přátelsky.
"Jak to myslíte?" průvodčí zvedl zrak od mrtvoly a civěl na mě.
"Snad to půjde nějak zařídit, aby jste s tím neměl zase nějaké oplétačky."
"Ano?"
"Jistě!" Odpověděl jsem bez váhaní a pokračoval jsem otázkou: "Co je
vaší hlavní náplní práce?"
Průvodčí zapřemýšlel a utrousil: "No, ...kontrolovat jízdenky..." Pak
jsme oba zmkli a po chvilce jsme na sebe kývli.
Zvedl jsem toho mrtvého a průvodčí se ho jal šacovat. Jízdenku nakonec skutečně našel.
"Kam to vlastně jede?" nedalo mi, abych se nezeptal.
"Do Děčína," odpověděl průvodčí.
"Tak to je pěkné, to já také jedu do Děčína," řekl jsem zase já.
Přišlo mi to tak nějak milé, že budu mít společnost až do cíle mé
cesty.
"Doufám," nadechl se po chvilce významně průvodčí, "doufám, že si ho taky potom odvedete... V Děčíně."
"Prosím?" To se budu jako vláčet s mrtvolou po městě? To ji jako
unesu? A jak budu honit tu škodovku s vozíkem? To už jsem si vůbec
neuměl představit. Podíval jsem se na tu mrtvou osobu: být živý, jistě
by fyzičku měl, muž kolem čtyřicítky, světlé delší vlasy, čisté umyté
dlaně... Ale teď nemá zrovna moc zdravou barvu. Až se mi udělala zima
při pomyšlení, že jedu v jednom kupé a do stejného města s mrtvolou. S mrtvolou v pěkném tmavohnědém kabátě. Bude se hodit, noc v Děčíně může být studená.
"Samozřejmě že vystoupíme spolu, pane průvodčí, s tím si nedělejte
starost."
Průvodčí se pousmál a pak zase zvážněl: "Nashledanou..." A pak ještě
odsekl: "Nebo spíše sbohem."
Za oknem vagónu už byla docela tma. Díval jsem se z něj a přemýšlel,
jestli tenhle mrtvý nemá něco společného s těmi mrtvými o kterých
mluvil pan průvodčí nebo dokonce jestli nemá něco společného s mým
případem. K ničemu zajímavému jsem nedošel a celé to rozjímání mě navíc uspávalo. Vlak si to příjemně cupital kolem řeky, silnice a skal na sever do Děčína.

Epilog

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 20.09.2008 13:19.