břehy jsou hlasité
voda tichá
mnohé cesty kolem
byly pomýlené
a my u písničky trpěli,
se šipkami z dřívek,
které nasměrovaly naše děti,
vedly nás na cestu do tmy.
Lžíce zapomenutá v krupicové kaši,
ale je tu víc, o dost víc než to.
Lžíce byla plastiková,
pak se všechno vyhodilo,
nezbylo málem nic,
jen to vyseděné místo, malá židle,
leporela,
a vysoké procento nejistot,
odešly, odcházejí nebo odejdou.
Jsme tady, abychom o sobě něco
vypověděli,
složili za sebe účet,
vydolovali něco z dobra bohů a bůžků,
a budeme vyměněni jako
oblázky v krabičce nebo kapse.
Naposled tu snad přece jen ještě chvíli zůstaneme,
ve vaně s mořskou solí a vůní levandule
si budeme posílat po vodě letité kačenky
po zmizelých dětech,
budeme si vyprávět nesplněné touhy
a plnit si je nepředstavitelně dobře.
Epilog
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Diotima', 08.09.2008 21:07.