POMALU mi mrznou konečky prstů,
                 když tě s nima jemně hladím po hrudi.
                                 Už ti pro mě přestává být srdce
                                                a nikdo kromě nás to nevidí.
POMALU nám dochází zásoby smíchu,
                 a přitom bych neřekla, že jsme si ho vysmáli.
                                 Trochu zapomínám, jaký to kdysi bylo
                                               a co jsme si spolu zažili.
POMALU si zanáším plíce dehtem,
                 snad abych zaplnila to prázdno na duši.
                                POMALU mi dochází, že to nemá cenu
                                              a že mi ten smutek stejně nesluší!