| Prolog |
|---|
Náležím k nadšencům, kteří obdivují vše, co se děje na našich i cizích železnicích. Zajímají mě třeba i dvouhodinová zpoždění vlaků při dnešním slavnostním otvírání Nového spojení na pražském Hlavním nádraží. Proto stále pátrám po www-stránkách jiných železničních nadšenců a nic zlého netuše, narazil jsem dnes na perlu.
Na úvod bych chtěl podotknout, že město Kaliningrad, německy Königsberg, česky Královec, leží stále v Rusku. Po rozpadu SSSR a osamostatnění Estonska, Lotyšska a Litvy zbyl mezi Litvou a Polskem kousek území, které si zanárokovalo Rusko. Jak je to historicky, nevím, před válkou byl Královec součástí Východního Pruska, tedy německý. Po válce "řízením osudu" připadl Rusku a ruským zůstal asi "na věčné časy", ač se tam téměř všechno musí dopravovat přes Litvu nebo po moři. Železnice v okolí Královce však postavili Němci a železniční nadšenci z Polska si je se zájmem jeli projet. To se občas dělává a Rusové je na své koleje kupodivu pustili. Co se však dělo při opouštění této malé ruské enklávy, stojí za zaznamenání.
|
|
| Hold železničním fandům |
Kdo by si myslel, že tím všechno skončí a odjedeme jednoduše do Polska, mýlil by se. Byli jsme totiž v Rusku. Čekáme na autobus, a po chvíli se dočkáme tří osobních aut. Něco dohadují s organizátorem a za chvíli víme - autobus nepustili do Ruska, čeká na nás na druhé straně, k hranici nás budou svážet auty. Postupně se všichni přesouváme, nás Čechy odváží arménský taxikář původem z Karabachu. Cestou vypráví, jak se mu podařilo uniknout ze své země, aby nemusel bojovat v občanské válce, a nyní je velmi rád, kde je.
Po nějaké hodině, dvou jsme všichni na hranicích a čekáme. Co s námi udělají? Hranici totiž nesmějí překračovat pěší - jen vozidla. I na kole by se dalo, ale pěšky ne. Autobus stále čeká na druhé straně. Co dál? Něco se děje - organizátor nás upozorňuje, že "ať se děje cokoliv, nesmíme se smát a nesmíme fotografovat". Brzy se dovíme proč. Kromě vozidel mohou totiž hranici přecházet také organizované pochodující útvary. Organizátor nás žádá, abychom si nastoupili do čtyřstupů a postoupili k hranici. Ruský důstojník nás spočítá - je nás přesně 40 - a už pochodujeme pod jeho vedení k budově celnice. Někteří usedlejší účastníci nestačí tempu, na konci se útvar silně protahuje, nikomu to ale nevadí. Jsme na celnici, vypadá to tam ale jako na letišti. Všichni totiž musíme vložit batoh do rentgenu, odložit všechno kovové a projít bezpečnostním rámem. Komu rám zapískal, musí najít zapomenutou minci nebo klíče a projít znovu. Probíhá pasová prohlídka - a čtvrt hodiny před půlnocí (což také znamená čtvrt hodiny před koncem platnosti našeho víza) jsme skoro volní. Nezbývá než se znovu zorganizovat - tentokrát do trojstupů - a opět pod vedením důstojníka míříme na čáru. Tam už čeká polský pohraničník, ruský příslušník si s ním podá ruku a po nezbytném spočítání vycházíme z Ruska. Polští celníci se pohledem na náš pochod dobře baví. Ještě pasová kontrola - a jsme skoro doma. Do Evropské unie jsme vstoupili pěšky s batohy na zádech. Autobus nás odváží do hotelu. Další den ráno jede ještě objednaný autobus do Suwałk a k nedaleké úzkokolejné dráze Płociczno, kam míří část účastníků. Všichni se postupně rozcházíme se vzpomínkami na nezapomenutelných pět dní v zemi, kde - slovy klasika - už včera snědli to, co měli sníst zítra.
|
|
| Názory čtenářů |
01.09.2008 15:43
 stanislav  
|
hehehe, dobrý |
01.09.2008 15:58
 fungus2 
|
Fajn o)) |
01.09.2008 19:10
Haber
|
milé* |
01.09.2008 20:13
meteor
|
tedy dobre to je |
01.09.2008 20:27
Mbonita
|
železnice to je svět sám pro sebe..a Rusko to též:-) |
02.09.2008 06:02
vonkw
|
Určitě nevšední zážitek na který jen tak nezapomeneš. |
03.09.2008 19:01
sokrates
|
dobrýýý :-) |
04.09.2008 13:48
 Humble
|
Když chceš zkusit, že se normální věci dají dělat úplně jinak, musíš do Ruska nebo do Anglie :o) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|