Při svém brouzdání po Totemu Kvičislava často narazila
na díla, z nichž by se při troše dobré vůle dala lehkou předělávkou
spáchat hodnotná metalová poezie. I nelenila (neboť je to děvče
dobrotivé) a autorovi nastínila správnou cestu.
Začátkem loňského října zveřejnil nadějný veršotepec
publikující pod nickem Unge rozpustilost Nepříliš
zdařilé sexuální dobrodružství:
Nebyla to
Žádná švanda.
Sedla ke mně
Do Trabanta.
Ještě jednou?
Já to snesu!
Pak od tebe
Prchám k lesu!
Dnes už jinak
Dívky lovím.
V internetu.
Ne za křovím.
Kvičislava se hned chopila hozené rukavice a pod toto dílko
poznamenala:
Unge, jsi hoch snaživý, avšak do metalu to má zatím
hodně daleko. Přitom, bude-li tvá báseň řádně prošpikována
metalovými prvky, každá metalová kapela po ní hmátne:
Poznal jsem ji,
motol vrčel.
Nakopla mne
do kostrče.
Nazvala mne
prďolou...
Učiním ji
mrtvolou!
Srdce své dám
švarné vdově,
kterou klofnu
na hřbitově.
Další básnický růst onoho chlapíka již nesledovala,
neboť objevila další zajímavé dílo. Tentokrát byla jeho
autorkou Naty. Svoji báseň Špatně načasováno nazvala
blbinou:
Moři a slunci jsem podlehla docela,
okrová semínka jsem pracně zasela
teď bojím se v zimě, která tu kraluje,
myšlenka hříšná že pozvolna dozraje:
Jsem krásně bronzová. Však k čemu snaha,
když se tu nemůžu procházet nahá?
Kvičislava i tady ochotně podala pomocnou ruku:
Děvče, říkáš, že je to blbina, že jsi pořád ještě
jednou nohou a duší na pláži... Hele, nic si z toho nedělej,
my jsme s manželem (teda jako s Kvičíkem Doudou) zase pořád
jednou nohou v hrobě. Ta básnička je dobrá, ale do dobrýho
metalovýho textu jí fakt něco schází. Můj manžel (teda
jako Kvičík Douda) by to napsal asi takhle:
Moři a slunci jsem podlehla vášnivě,
mouchy se boxujou o plíseň na nivě.
Zavraždím počasí, který tu kraluje,
myšlenka hříšná mě pozvolna spaluje.
Jsem krásně bronzová, dostaneš na holou,
proč se tu nemůžu procházet s mrtvolou?!?
Nepíšeš špatně, ale určitě uznáš, že tahle verze
je o mnoho lepší. Myslím, děvucho, že máš nadání. Ale
jestli to chceš někam dotáhnout, tak piš metalový texty jako
můj manžel (teda jako Kvičínek Douda), protože jenom metal má
budoucnost!
Metalem zanícené srdéčko Kvičislavino několikrát
zaplesalo, neboť i na Totemu můžete při troše hledání narazit
na nadějného metalistu, jenž má šanci (samozřejmě v případě,
že se bude řídit Kvičislavinými radami) stát se slavným.
Její očko se zalilo slzou dojetí při čtení básně Hřbitovní
lyrika, kterou napsala delikt:
Přiletěla létavice,
praštila mě do palice.
Nevítaný byla host,
blbá už jsem přece dost!
Padla na mě kláda,
zlomila mi záda..
Tobě milý pro radost -
jásáš, už jsem minulost..
Zlomená a praštěná,
bez manžela, bez věna -
na hřbitově u svíce
oddávám se lyrice...
Milé děvče, napsala Kvičislava, název se ti
velmi povedl, je téměř metalový. Avšak obsah je příliš měkký.
Doporučovala bych ti proto provést menší úpravy, abys měla
šanci se prosadit mezi námi metalisty: (pro lepší názornost
jsou zásahy Kvičislavy vyvedeny červenou barvičkou)
Přiletěla létavice,
praštila mě do palice.
Nevítaný byla host,
blbá už jsem přece dost!
Padla na mě deprese,
že mne milý nesnese...
Lebeční mu zlámu kost.
Manželství je minulost!
Zlomená a praštěná,
bez manžela, bez věna -
na hřbitově u svíčky
trhám mouchám nožičky...
Na závěr této antieseje o snahách Kvičislavy Doudové
pomoci nadějným autorům přidávám ještě jednu zkratku, jíž
chtěla Kvičislava jisté Adině naznačit, že na čtení rozsáhlých
básní nemá v dnešní době téměř nikdo čas. Pod dílkem,
které mělo poněkud delší i název (Báseň,
kterou jsem napsala ve vaně), naznačila, jak by měla
vypadat takzvaná úsporná metalová verze:
Podal jsem fén svojí Lence.
Změnila se v utopence. |