Vyšel z temného sklepení a v levé ruce, trochu zamazané od hlíny, nesl knihu. Tedy knihu, spíše pozůstatek něčeho, co původně takový tvar mělo. Několik listů papíru svázaných provázkem, jehož zbytky teď opadávaly s každým jeho krokem. Jednotlivé stránky u sebe příliš nedržely, a tak je svíral pevně, aby se mu snad nerozsypaly.

            Sedl si do svého starého křesla, to aby se přiblížil době, kdy byl spis pravděpodobně napsán, a přejel rukou opatrně po první stránce. Veškerá opatrnost byla ale marná. Ruka byla stále špinavá a každý prst tak vymazal ze stránky jedno písmeno. Zůstal jen nápis, kterému nerozuměl: „MA U C IPTUS POHO ELE SIS“. Chvíli si pohrával s písmenky, přeskládával je, domýšlel si. Nic naplat, musel to vzdát. Bylo přece jen pozdě večer a pokud chtěl zjistit, co se v hromádce papírů skrývá, musel si pospíšit. Přejel prsty přes stránky, jako by rychle pročítal celou knihu. Mihla se před jeho očima nažloutlá šmouha, pokoj zaplnilo šustění a zatuchlá vůně.

                        Psáno jen pro ta slova

                                                           J.K.

            List, jedno písmeno, sem tam slovo, vložené prázdné listy, dlouhé popsané strany.

A         absurdní - nepochopitelný, nesmyslný

     12.3. Je to tak dá- přídavné jméno vno. Ano, jak absurdní.

B

C         cesta - např. pěšina mezi poli

13.5. Připadám si jako blázen. Hledám sám cestu v pralese.

                      - určitá trasa; občas míří k cíli

Stěží přežiji. Sedím tu ve svém pokoji. Malý prostor.

                      - podstatné jméno Příliš malý a studený.

Všechen čas už někam zmizel. Doslova mi proklouzl mezi prsty.

D

E         erupce - týká se sopek; jde o jev, kdy láva tryská ze sopky ven

12.12. Ani erupce sopky, ani Biblická potopa by je ode mě neodehnala.

Točí se mi hlava - podstatné jménoz věčného obíhání planet. Byl už jsem tenkrát, když jsem Vás potkal, naprosto slepý. Hloupý a ztracený. Jak jen jsem Vás mohl nechat odejít.

29.11. Mluvila jste o dálkách, nejvíce o Itálii, kde prý lidé žijí v noci. Žijí hudbou a úsměvy.

Etna - sopka v ItáliiChodí po ulicích, aby zažívali náhodná setkání a strach je přepadá, pouze když se na ně rozzlobí sopky. Obzvláště ona, Etna, majestátná.

        
F

G

3.10 Chodil jsem okolo ní po špičkách, jako kolem hvězdy.
H         hvězda - vesmírné těleso, vydává světloNakláněl se k ní jen opatrně, abych nespadl,

               - podstatné jménoa dotýkal jsem se jen jemně, abych se nespálil.

CH

I2.2. I vyi - spojka (Farmář má prase i kozu.)jste možná byla jen jedním z mých snů. Postava ze života na jiné  planetě, o kterých sním celé noci.Snad ze strachu, snad z omamné síly vesmíru. Zavřel jsem dveře. Nadobro.

iluze - něco, co si sami vytváříme, o různých věcech; nereálné

          - podstatné jméno15.6.Iluze, kterou jsem si vytvořil, mě už nikdy neopustila. Držela mě pevně a neúprosně. I když byly chvíle, kdy mě kdosi vytáhl ven z mého zajetí, blouznění, vždy jsem se nakonec vrátil. Chodil jsem po různých cestách, ale všechny mě zavedly na to samé místo.

J

K

1.12. Lehko byste si mne omotala, nebýt hvězd. Tak nádherně hřály Vaše ruce, oči se smály a třpytily
L         lehký - opak ke slovu těžký; předmět, který váží málo se jako hvězdy. Ano hvězdy.

            - přídavné jméno Stále ony.

M        místo - určitý prostor; určuje, kde se co nachází

10.3. Místo.To - podstatné jménomi připomíná ten strom u rybníka. Je jaro. Vše se probouzí. Rodí se nový svět a smrt alespoň na chvíli zmizela ze světa. Když jsem byl malý, bylo pro mne jaro nejkrásnějším obdobím. Vše kvetlo, začínalo být teplo a já mohl být konečně, po dlouhé zimě strávené za okny, venku. Je to už tak dávno, že bych si ani nevybavil žádnou hru z těch, s kterými jsme trávili všechna odpoledne.

1.4. Je až neskutečné, jak se nám ten život krátí. Proběhl jsem jím jako jelen pádící před nebezpečím.

N         nám - 3. pád od zájmena my Nedbal jsem na větve ulámané mými parohy. Běžel jsem neustále kupředu za svými čísly, hvězdami, za přesnými drahami, které křižují nebe.

4.1. Naše cesty se rozutekly. Bylo to krásné a bylo to to jediné opravdové, skutečné, nevysněné. Žádná

náš - přivlastňovací zájmeno iluze.

O         okraj - jakási hrana ukončující daný předmět

20.9. Stál jsem a hleděl na ni jako člověk na okraji propasti. Stačí krok a už není návratu.

           - podstatné jméno

odpustit - prominout někomu zlý čin

5.10.Kdybyste mi tak mohla odpustit, že jsem Vás držíval jen konečky prstů, hladil Vás jen tak letmo.

   Chápu, nemohla - sloveso jste pochopit můj strach. Byla jste hvězda, která svítila ve dne. Byla jste slunce, které nepotřebovalo tisíce planet, obíhajících kolem něj.

P         planeta - vesmírné těleso

1.9. Planety tenkrát možná začaly obíhat opačným směrem. Svět se pohnul. Pocit, jako když čas

               - podstatné jméno poskočí o kousek dopředu.

před - předložka 3.7. Před tím, než jsem za sebou nadobro zavřel dveře, byla přece jen dlouhá doba, kdy se mlha jako zázrakem rozplynula.

Q

R         raději - lepší bude 2.6. Raději jsem se nikdy neměl podívat na oblohu. V tu chvíli padla na

            - příslovce svět mlha. Zahalila mi celý svět do hávu. Jediné, co jsem viděl byla malá světélka na nebi. Tak strašně daleko. Ale přece jsem doufal, že se jim alespoň na chvíli přiblížím.

Ř         řev - silnější křik; když už Vám nestačí křik zvýšíte hlas a je tu řev

3.11. Ano,   - podstatné jméno křičím, řvu, protože ani tenkrát, ani na tu malou chvíli jsem na ně nepřestal myslet. Mluvila jste krásnými slovy. Voněla jste tajemstvím a hlídala jste barvy, aby se snad nerozprchly, nebo nezešedivěly.

S         samota - stav, kdy je člověk sám, případně se tak alespoň cítí

                           - podstatné jméno10.8. Samota je zrádná. Na chvíli ji potřebuje každý, ale na celý život je jí moc. Nejraději vzpomínám, mezi těmito holými stěnami, právě na dobu, kdy jsem ji potkal. Usmívala se a popřála mi dobré ráno.

15.2. Snad je to tak dobře. Ale přece jen sny asi nejsou vše. Ne, zajisté nejsou. Vy jste to věděla. Ve snu se   sen - náš druhý život žít nedá. Ani mezi čísly, planetami a hvězdami, kterým se nikdy nepřiblížím. Nikdy jim neporozumím, nikdy

       - podstatné jméno

skrytý - skrýt=schovat před zlýma očima a chamtivýma rukama9.5. Skrýval jsem - přídavně jméno se ze strachu, z touhy dokázat něco sám, beze všech. Sám.

svět - nazýváme tím celé prostředí kolem nás

11.1. To bych- podstatné jméno dosud necítil tu vůni a neslyšel Vaše slova. Začínám se bát, že v tom světě, v kterém jsem žil, už ale nic nevím jistě.

T         tma - barvy černé, tmavě modré; objevuje se se západem Slunce a
                         trvá do jeho opětovného východu

        - podstatné jméno12.7. Probudil jsem se jednou zrána ze snu, který byl tak nádherný, že jsem ho chtěl opravdu prožít. Přestal jsem toužit po tmě. Chtěl jsem žít na světle, na světě plném barev. Mluvit s lidmi, chodit po ulicích. Najednou mi nestačily hvězdy, dráhy planet a čísla. Chtěl jsem slova. Všední slova, všední rozhovory. Poznat lidi.

9.4. Chodil jsem s hlavou zakloněnou, s tváří obrácenou k nebi. Ve dne v noci. Ukazoval jsem si prstem z jedné hvězdy na druhou. Jak bláhové snažit se je spočítat. I kdybych je měl nakreslené na papíře a

U         ukazovat - mířit prstem na nějakou věc a upozorňovat na ni ostatní

     mohl si je škrtat,- sloveso ztratil bych se. Je mi úzko při pomyšlení na celý život o samotě. Nekoukal jsem kolem sebe, nemluvil jsem. Hvězdy přitom procházely kolem mě po ulicích, byly tak blízko, stačilo chtít.

      5.8. úzkost - nepříjemný pocit Nechtěl jsem cítit úzkost ze samoty, a tak jsem jednou ráno vyšel ven. - podstatné jméno Potkával jsem spoustu lidí. Smáli se. Plakali. Spěchali a odpočívali, ale hlavně nebyli sami.

V

W

X

Y

Z

            Dávno už spal. Ráno se probudil, ještě stále usazen v křesle. Listy byly rozházené pod křeslem a na jeho klíně. Pochopil, že je už nikdy neposkládá, některé už se dokonce stihly rozpadnout. V ruce držel jediný.

Neměj strach z noci. Já se jí bál. Pohltila mě, omámila svými hvězdami. Ale jsem tomu rád. Jedině ona

Jak šly stránky za sebou, jak poznat, dle čeho je mám seřadit. Písmena, myšlenky, slova. Snad název a do toho vpisovaná slova. Není to dokončené, nedává to smysl.

vytvořil jsem si kolem sebe svět, kterému nikdo nevěřil