Vidím na ulici chryzantémy. Nikdy se nenarodily a v uších jim zní štěkot nezakopaných psů.
jak mě nasral bůh
Boha jsem potkal jen jednou. Dost jsem se v ten moment modlil, aby mi neušpinil boty zrovna vykašlávanou krví. Přemýšlel jsem jestli jsem očkovaný proti kochovu bacilu.
Předal mi tenkrát žezlo. Domníval jsem se, že mu stáří pomátlo hlavu a nemoc rozežrala mozek.
Zase ty chryzantémy. Už mi rostou i z uší, nosu a nohavic.
V záchvatech kašle byl rozpoznatelný smích. Klečel na kolenou a rukama na zemi si podpíral zbytek zestárlého trupu.
Mizel mi před očima, bláznivě se smál mým chryzantémám a já je začínal mít čím dál raději.
„Vole, neztrať to žezlo!“
Zmizel mi před očima a já i s žezlem obrostl. Ani mě asi nikdo nezakope.
Epilog
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'miirdas', 16.05.2008 15:55.
,...že zlo?
chryzantéma jako symbol touhy-tísně po smrti?
ach nevím nevím....
otec, který náhle se zjevil v autorově životě: bezdomovec...vlastně to ve mně vyvolává moře obrazů a za to tip...