"Musím říct," píše Plavovláska, "že i když se Kvíčislava hodně snaží, tak málo platné, umění svého manžela nedosahuje. Především je na první pohled patrné její otrocké lpění na pravopisu. To její muž se už od této berličky zbabělců oprostil." Zde je nutné podotknout, že se protiklady, jak známo, přitahují, proto Kvičislava ve svých textech zneužívá vytříbené češtiny, zatímco její virtuální manžel si s pravopisem nedělá vrásky. Nejspíš k tomu přispívá i prostředí, v němž Douda tvoří: jeho nesmrtelné texty (jak přiznává pod svými díly) vznikají v restauračních zařízeních nejnižších skupin. Vzletné veršíky čmárá na provlhlé pivní tácky či na druhou stranu hustě popsaných účtenek, schován před dotěrnými zraky svých obdivovatelů v cigaretovém dýmu. Psát na vlhký papír není lehké, často se stává, že propiska tácek pouze políbí a nezanechá po sobě stopu. Nelze se tudíž divit, že některá písmena zůstávají nedopsána (zejména ypsilon) a při přepisu Mistr ve snaze zachovat autentičnost díla a naťuká do klávesnice mrtvoli místo mrtvoly. I když v tomto případě můžeme spekulovat o tom, zda neměl génius na mysli MRTvého VOLa (zkráceně mrtvola), pak by bylo slovo mrtvoli pravopisně bez vady.

V některých výrazech Mistra však lze spatřovat i snahu zavést konečně do českého jazyka jistou logičnost, která mnohdy chybí. Například jeho hvězdné sousloví mrtvola už vilezla vypovídá o tom, že rov byl mělký. Pokud by se štrachala z hlubokého hrobu, učinila by tak s ypsilonem v předponě.

Přesto se jeho snaha reformovat pravopis nesetkává u čtenářů (ani u odborníků) s kladným ohlasem. Velmi často se najdou tací, kteří jeho novátorství dokonce hrubě odsoudí. Všem dal ale Mistr jasnou odpověď na Totemu u svého díla Prošel jsem dveřmi, kde mimo jiné říká: "Myslíš si že je umnění jenom pro pravopisný géniusi? Neni to teda žádna provvokace, jo, protože já to píšu v hospodě na lístky a co toho napíšu! A proč by to jako mnělo bejt vtipný? Když je to metal! A tyky mně už někdo vikrádal ale to jsem jim zatrhl, protože je hmusný a podporovat cizi tvorbu ja teda nebudu. A ty neser." S jeho názorem musím souhlasit.

Není divu, že i autorka recenze byla Doudovými literárními pokusy okouzlena. Zřejmě díky tomu se dopustila jedné (z mého pohledu velmi hrubé) chyby: Mistra nazývá Kvíčislavem, ač jeho umělecké jméno obsahuje pouze kratka i (není tudíž vyloučeno, že pochází z Ostravska). Jistě i ona by nadšeně zvolala ústy Kvičislavy:

Tvorbou Doudy uchvácena
musí býti každá žena!
Přiznávám, že téměř vždycky
rozdráždí mě eroticky!