Literra se nám mění v smetiště grafomanů. Tito grafomani pak spontánně vytvářejí klany, smečky a spolky a navzájem se utvrzují v kvalitě svých děl, přestože nejsou schopni sesmolit ani kloudnou kritiku. Přínos literárních serverů - totiž oživení zájmu o poezii, snadnost publikace, okamžitá zpětná vazba a vytváření umělecké komunity - tak rychle degraduje. Snadnost publikace vede ke ztrátě soudnosti a sebereflexe autorů, zpětná vazba prakticky neexistuje, neboť názory typu „*“, „moc, moc, moc“, „zasáhlo“ a podobné negramotné výlevy nelze považovat za zpětnou vazbu. A místo umělecké komunity nám tady vzniká, jak již jsem předeslal, pouliční gang grafomanů alias literárních parazitů.

Mám tedy pro vás, milí grafomani, několik rad:

1. Nepište tolik. Kdo má ty vaše sračky pořád číst? Tlačí-li vás myšlenky, nebojte se je nosit chvíli v hlavě. Mazlete s s nimi a nechte je uzrát, než je vyplivnete na papír nebo do počítače. Máte-li strach, že něco zapomenete, dělejte si poznámky. Ale nemusíte vždycky stvořit "dílo" na jeden zátah. Zkuste si osvojit určitou "tvůrčí" disciplínu. Automatické psaní je samozřejmě také metoda, ale pravdou je, že jen málo takto vzniklých děl má nějakou hodnotu.
2. Když nedokážete svou chorobnou touhu neustále ze sebe chrlit jakási slova ovládnout, alespoň nepublikujte. Kdo má ty vaše sračky pořád číst? Proč hned spěchat se svými texty na veřejnost? Dost často píšete o velmi osobních věcech a honem se spěcháte veřejně obnažit. Exhibicionismus? Pobuďte se svými díly chvíli o samotě. Nechte je na sebe zpětně působit. Užijte si ty intimní chvilky.
3. Když už teda musíte publikovat, omezte to na minimum a pokuste se dosáhnout alespoň nějaké kvality. Vezměte si, dejme tomu, jedenkrát za týden (ještě lépe za měsíc) ty svoje výplody, a zkuste se nad nimi zamyslet. Vyberte buďto jen jeden kousek, který se vám zdá nejlepší, nebo vyberte to nejlepší ze všech kousků a pokuste se z něj slepit dílo nové. Neříkejte, že ta druhá možnost je pitomost, že nejde z různých básní slepit jednu. Ve vašem případě to možné je - stejně píšete pořád o tom samém, takže veškeré vaše texty jsou vzájemně zaměnitelné.
4. Najděte si mezi kolegy grafomany partnera. Ale někoho, kdo má IQ alespoň o něco vyšší než vykotlaný pařez. Také by si ten dotyčný neměl pod pojmem tropy představovat deštný prales a mohl by mít alespoň nějaké pojetí o tom, co je to gramatický rým. Takovému člověku vždy pošlete své dílo před tím, než ho dáte na Literru, ať vás upozorní alespoň na ty nejzávažnější chyby a pomůže vám eliminovat všechna ta klišé, kterými se vaše básně jen hemží.
5. Pište kritiky. Nejlépe negativní kritiky. Nikoliv kvůli ostatním, ale hlavně kvůli sobě. Napsat kritiku totiž vyžaduje nevnímat cizí text jen první signální, ale doopravdy se nad ním zamyslet. Pokud vám autor či jiný grafoman začne oponovat, tím lépe. Začnete svůj názor hájit, takže vás to donutí ještě více se soustředit na dané dílo. Možná vám bude scházet „munice“ a tak budete muset nahlédnout do odborných příruček či si trošku zasurfovat po netu, abyste si doplnili vzdělání. Porostete. Navíc, když budete ostatní kritizovat, začnete si dávat pozor, aby vás nemohli kritizovat za totéž. Vaše tvorba se začne zlepšovat.

Tož tak. Teď mi můžete vmést do tváře, že mám nejmíň co mluvit. Sám tady mám přece sraček, že by se tím daly pohnojit rozorané celiny. Máte pravdu. Měl jsem ve zvyku házet sem kdejakou blbost a výborně jsem se u toho bavil. Ale ty časy už jsou pryč. Na Liteřře je přeblábolováno a je načase začít s tím něco dělat. Jinak se v těch sračkách utopíme.

(Repulsion, červenec 2007)