Dnešní dnem - Popeleční (Škaredou) středou - se začíná čtyřicetidenní příprava na Velikonoce - doba postní.  "Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!" "Čiňte pokání a věřte evangeliu!" Popel - to je symbol konce. Ale nemusí to tak být vždy.

Spojení lidského života a popele nás v myšlenkách bezděky zavádí na hřbitovy. To jsou místa, kde slova "prach a popel" dostávají konkrétní tvář. Když se podíváme na starověká římská pohřebiště - katakomby, lze vysledovat symboliku a výtvarné umění prvních křesťanů. Většinou byly použity motivy z Písma. Ale poměrně často se opakoval jeden obraz, který nemá s Písmem, dokonce ani s křesťanstvím či židovstvím nic společného. Je to výjev, který pochází ze staroegyptské mytologie a zobrazuje vtělení slunečního božstva Re - ptáka Fénixe. Tento bájný pták vždy jednou za 500 let sám sebe spálil a znovu povstal z popelu omlazený. První křesťané použili tento obraz jako podobenství ke vzkříšení člověka - prach a popel nejsou poslední instancí, ale z něj povstaneme k novému životu.

Dostáváme se k náplni a výzvě postní doby. Křesťané by se měli zamýšlet, co na sobě mohou změnit k lepšímu, jak moci povstat omlazený? Život křesťana se odehrává ve třech základních rovinách: ve vztahu k Bohu, ve vztahu k bližnímu a ve vztahu k sobě. Tyto tři roviny jsou v dnešním evangeliu vyjádřeny třemi slovy: modlitba - vztah k Bohu, almužna - vztah k bližnímu a půst či sebezápor - vztah k sobě. Dnešní den a vlastně celá doba postní má být příležitostí zamyslet se, jakým způsobem jsou tato slova naplňována.

Popeleční středa je pro křesťany dnem přísného postu od masa (je možné najíst se dosyta jen jedenkrát za den).

Zvyk udělovat na Popeleční středu popelem znamení kříže na čelo (tak zvaný popelec) pochází z 11. století. Tím, že křesťan přijal od kněze popelec, dal najevo svou kajícnost. Tento symbol pochází z biblických tradic a uchoval se dodnes. Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi jedinými dny přísného postu.

Posvěcený popel, kterým se dělá na čele křesťanů kříž, se u nás získává spálením kvetoucích jívových ratolestí (kočiček), které kněz posvětil rok před tím na Květnou neděli (ta bude letos 13. dubna). Popel by se sice měl získat z ratolestí palmových a olivových, ale u nás jsme se přizpůsobili zdejším možnostem.

Slovo půst (něm. fasten) je odvozeno od gótského slova fastan, které znamená "zastavit se, sebrat se, posečkat". A právě tento starý jazykový kořen odhaluje i skutečný význam půstu: zastavení každodenní nejen stravovací rutiny, usebrání se na hektické cestě životem a tak i možnost pozorování sebe sama, zastavení na cestě, plné zbytečných (zlo)zvyků.