| Posloucháš mě? |
|---|
Sirja Nieminenová přišla domů ze školy. Batoh s učebnicemi skončil v koutě a dívka zamířila do kuchyně za účelem vyplenění ledničky. V kuchyni byla její matka a pekla koláč. Sirja jí pozdravila a hned spustila, co se za celý den stalo zajímavého.
"... a představ si, jak potom ten učitel řádil. To bych ti přála vidět!"
"Promiň zlatíčko, co jsi říkala?"
"Ale nic mami. Jen si tu tak brblám."
Sirja si povzdechla. Proč se ještě vůbec namáhá něco říkat? Je to pořád dokola to samé - co jsi říkala?
Vyklidila pole a odešla do obývacího pokoje. Zapnula si televizi a pohodlně se rozvalila na gauči. Po chvíli přišla do pokoje její matka.
"Co bylo dneska ve škole?"
"Nic zajímavýho," zamumlala Sirja a nakrčila čelo.
"Vůbec se mnou nemluvíš. Nekomunikuješ. Zamysli se nad tím."
"Jasně, zamyslím."
To určitě, poznamenala si jen tak pro sebe.
Sirja byla mezi kamarády a spolužáky známá jako velmi upovídaná dívka. Pusa se jí nezastavila za celý den. Když někoho pustila ke slovu, byl to téměř zázrak. Někdy byla ovšem s tím svým povídáním až k nesnesení. Když jí někdo upozornil, aby byla zticha, začervenala se a pronesla tichým hláskem, že někde se trochu vypovídat musí.
Klasický večer, pomyslela si Sirja. Seděla s matkou v absolutní tichosti u televize.
"Tenhle film se mi vážně moc líbí. A ten herec taky není špatný. Hrál přeci v tom filmu z minulého týdne a tam zadupal všechny do země. Tady mu to ale tolik nesedí."
"Hmmm."
"Co myslíš ty?"
"Taky bych si dala něco k pití."
Sirja ráno čekala na svoji spolužačku Suvi. Chodily spolu každé ráno do školy a Suvi pak s oblibou říkala, že jí Sirja za tu cestu dokáže prokecat díru do hlavy. Ono poslouchat každé ráno až vyčerpávající monolog není zrovna med. Suvi už se naučila vnímat jen tak napůl, zachytit pointu a pak projevit náležitou reakci. Sirja byla hrozně ráda, že jí někdo poslouchá. Možná si myslíte, že jí třeba vystačilo se vypovídat ráno, ale kdepak. To, co ráno navykládala Suvi, pak interpretovala na potkání každému dál. Netrvalo dlouho a lidé najednou neměli na její povídaní čas, zrovna spěchali tam a tam a nebo rovnou se zlomyslným výrazem řekli, že nemají zájem její řečnění poslouchat.
"Mami, posloucháš mě vůbec?"
"Samozřejmě, že ano."
"Tak schválně, co jsem teď říkala?"
"No.. eh.. to..."
"Prostě to nevíš, můžeš to říct rovnou. Neboj, nenaštvu se. Jsem zvyklá."
Bylo slyšet prásknout dveře a pak už jen nekonečné ticho.
"Včera jsem ti to říkala."
"Vážně? Nějak si na to nepamatuji... nějak jsem po ránu nebyla ve formě, promiň."
"No jo, dobrý. Tak já ti to řeknu znova, Suvi."
Už ani Suvi nedokázala Sirjino povídání pořádně zachytit.
"Koukám, že ve formě nejsi ani dneska."
"To víš, ještě se vidím, jak ležím v posteli."
V tu chvíli by bylo slyšet spadnout špendlík. A vůbec, Sirja byla celý den opravdu nezvykle tichá. Všichni tuto změnu okamžitě zaregistrovali, ale že by jim to nějak vadilo, to se nedá říct.
"Ani nepozdravíš?"
Matka nakrčila čelo stejně jako to dělala Sirja.
"Jen jsem čekala, až budeš vnímat. Tak tedy, ahoj mami."
Večer v domácnosti Nieminenových proběhl stejně tiše jako tisíce večerů minulých. Sirja jen seděla na křesle a zírala do prázdna.
"Vážně se mi líbila, která pasáž je tvoje nejoblíbenější? Moje ta, kdy se vikomt a Peršan dostanou do zrcadlové mučírny! To je vážně napínák. Málem jsem si ukousala nehty, když jsem to četla. Úplně jsem to viděla před očima. Ten spisovatel měl vážně fantazie na rozdávání!"
"No to mi povídej. Tahle pasáž je vážně báječná. V jednu chvíli už jsem myslela, že Peršan nechá vikomta, aby se oběsil na tom stromě. Celá ta situace mohla skončit na tisíc způsobů. ale tak jak to bylo.. to jsem prostě nečekala. Zbožňuji dramatické konce!"
"Bylo to hodně dramatické, ale i smutné. Nechtěla jsem, aby na konci umřel a..."
Rozlétly se dveře a do pokoje vpadla matka.
"Kdo je tady? S kým to mluvíš?"
Zrakem bloudila po pokoji a hledala neznámého hosta. Žádného nenašla. Našla pouze a jen svou dceru, kterak sedí u toaletního stolku a vzrušeně mluví na svůj odraz v zrcadle, živě u toho gestikuluje a směje se.
"Sirjo?"
"Mami, neruš. Rozebíráme tady jednu knížku, víš?" |
|
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'amna', 31.10.2007 22:06.
| Názory čtenářů |
31.10.2007 23:17
 Dalek
|
Myšlenku jsem tam objevil..je dobrá...ale zpracování mě nepřesvědčilo. |
01.11.2007 16:29
engelmar 
|
Ale jo neměl jsem náladu na nějakou náročnoupoezii, jen jsem si chtěl přečíst příběh a ten účel byl splněn, možná byto místy htělo větší spád, dot to unavuje. |
06.11.2007 10:05
 Mori |
|
08.11.2007 11:23
Myguianta
|
šak víš už .) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|