Sobota; snílkové; sobota Táta jde ke dveřím na balkón, otvírá, a skrz jeho hlas viditelně sněží, když říká Skořápky vypluly do korun s nákladem ořechů; brzy všechny ztroskotají – měkce a u bílých břehů. Efektní ticho, vyvstalé po jeho slovech, ruší až Markétčin hlas – samá od souhlásek vykostěná slova – ...chlubí se a ukazuje očištěný brambor, který se podobá kloubu tak nápadně, až chvíli váhám, zda Markétka svírá škrabku, či skalpel. V tu chvíli máma otvírá mrazák – jak egyptský sarkofág z nefritu plný mrtvolek zvířat a rostlin –; a po chvíli nachází na kámen promrzlé kuře... _____ Zábradlí balkónu lemují strašáčci; v žilách jim koluje vítr – danse macabre –: z dřevěných páteří šlehají stuhami... Znovu mě napadá: Na jejich popisech utratit život! Při pitvě Strašáka polního v jeho žaludku zahlédnout nasládlý, lepkavý zvířecí strach, ale na polích příkrovy sněhu... ____ Nyní je listopad, sobota třetího a já slyším ženu, jak odmyká; v šedivém zimníku nezapře příbuznost Strašáka sněžného; trochu si zapitvám – a zítra jí napíšu nasládlý lepkavý dopis, říkám si, a ona otvírá beztvaré zvukové kulisy dopisem do ticha předčítaným: >>Dnes začnu "po tvém": Možná je a možná není moje vlastní – tvář, když stojím před zrcadlem a po zubech (jak po kamení) hádek zubní pasty odnáší, co zbylo z hlasu, který jsi mi půjčil, abych zdvojila tvůj, příliš slabý k přehlušení křiku rasů, co vteřiny nahánějí. Vlastně je to prosté.... Necháš-li zmrzlého králíka v sousedství aljašské tresky, po pár dnech "hovoří" s příchutí rybiny. A my dva – vzájemně načichlí až běda... odejdi (vem sebe s sebou a zapomeň se). Nevím jak u vás, Vyšehradských, ale zde přes noc napadl sníh. Ve čtyři ráno byl měkký a zpěněný jak beránčí rouno... A co myslíš – všichni se obuli do těžkých bot, a v šest už byl naklepán do pásů pergamenu, v sedm pak posypán solí a popelem, v osm z něj zbyla jen žalostná břečka. Tvůj poslední dopis je pokrytý solí a popelem... A i když se dokážeš ponížit tak zoufale "esteticky" ("...zela rána / posolená – vším, co oko odpírá si / vidět, aby mohlo / z nemnohého / snídat tmy a zvracet šera / do dne, který, zrána řídký / vrací už jen pouhé zbytky / shořelého "včera"), svůj osmý dopis mi raději neposílej.<<
http://www.literra.cz/moduly/autor/php/dilo.php?dilo_id=27426&autor_id=158 |