„Co tady proboha děláme?“ připomněl se ženský hlas.
Muž v duchu protočil panenky
Obličej kašpara, hrajícího pantomimu při horkém odpoledni v malé vísce nedlaeko hranic jedné nejmenovane země, zkroutil sám sebe do uzlíku připomínajícího zmuchlaný cár papíru.  Muž fascinovaně přihlížel. Žena se špatně skrývanou netrpělivostí zírala na kašnu, chrlící rezavou vodu uprostřed náměstí.
„Jdeme,“ řekl muž a vytáhl z kapsy kalhot zmuchlanou stokorunu spolu se starou účtenkou a dvěma hezkými kamínky. Všechno to hodil šaškovi.
„Pročs mu dával celou stovku?“
Muž v duchu protočil panenky
Nastoupili do auta a chvíli jeli beze slov. Potom začala žena mluvit. A tak stále jeli beze slov, až odbočili z dálnice na úzkou okresku.
„Proč jsi odbočil?“
Muž v duchu protočil panenky
Žena prohlásila, že má hlad. Muž, ještě než stačil v duchu protočit panenky zjistil, že má taky hlad a zastavil proto v malé vísce. Byla tak malá, že sestávala z pěti domů a hospody, kostel a škola chyběly. Před hospodou muž v zelených montérkách skákal panáka.
„Zdravím,“ řekl muž a vystoupil z auta.
„Zdravím,“ řekl muž a přeskočil na další pole.
Hospoda měla dveře natřené na fialovo a těsně za vchodem stál automat na kondomy. Muž k němu bez zaváhání přistoupil a koupil si tři balíčky.
„Co to děláš, prosím tě?“
Muž se v duchu pousmál.
Vsoupili do výčepu. Nade dveřmi visela cedule "chceš-li mít tu správnou páru, pojď se zpít k nám do lokálu". Žena se na ni podívala a znechuceně zakroutila hlavou.
Posadili se k malému stolku v rohu místnosti. Lokál byl v podstatě prázdný, až na pár  bezvýznamných ožralů, polehávajících v různých polohách v různých místech putyky.  Přistoupil k nim zhusta potetovaný výčepak a o stolní desku klaply dva jídelní lístky. Potom potetovanec zvednutým obočím požádal o objednávku nápojů.
Muž dospěl k rozhodnutí. Zkouška žehem.
„Light kolu a hodně ledu, prosím.“ Výčepákovo obočí málem opustilo svoje obvyklé pole působnosti.
„Pivo.“ Ženino obočí, následováno všemi oststními částmi obličeje, vytvořilo na její tváři  mexickou vlnu, která se ustálila ve výrazu "co?!".
Výčepákův levý koutek se mírně pozvedl a jeho pravé víčko podniklo manévr, který se podezřele podobal spikleneckému mrknutí. Poté se vypařil.
Žena zase mluvila. Podle tónu hlasu říkala něco vyčítavého, zřejmě ve smyslu: „… jak chceš  jako řídit zpátky, když si dáš pivo, ještě tě chytí, ježiš to bude ostuda, ty se fakt neumíš kontrolovat, jestli si myslíš, že tě z toho budu zase vykecávat, tak se pěkně…“…
Muž se v duchu pousmál. Sladká naivita,
Proud ženiných výčitek po otevření jídelního lístku poněkud změnil směr a začal se strefovat do nedostatečné zásobenosti zdejšího kuchaře, pak odbočil na dle jejího názoru přílišnou zakouřenost v místnosti a zase se vrátil k muži, který ji na tohle prabídné místo zatáhl.
Muž se v duchu pousmál.
Přidusal výčepák s pivem a s tou sladkou břečkou bez cukru. Muž si objednal guláš, žena smažák s trojitou oblohou bez přílohy.
Potom muž vypil pivo na ex a objednal si další.
Žena široce roztáhla ústa ve vertikálním směru, výčepák v horizontálním. „Za chvíli přijde místní harmonikář,“ prohodil.
Muž se pousmál.

Soumrak zastihl muže sedícího na baru při osmém pivu a pátém rumu.
Ženu potom na stopu u místní titěrné okresky s myšlenkou: „Co tady proboha dělám?“

Muž by jí odpověděl, ale stejně by nerozuměla.