Je parné léto, které zobe z dlaní nezkušeným mladíkům a slečnám, jdoucím po sobě, pěkně v řadě za svým volnem. Toto období plné rozkoše v čase touhy, něhy, vzájemného poznávání , plní nesmírné úkoly spojené s dozráváním. Dané situace činí mladého člověka odpoutaným. V případě, že se podaří odrazit od establishmentu společnosti, které nikdo, ani my staří nemáme prostě vůbec rádi a přesto tak žijeme po věky věkův, /tím myslím zhruba cca od dob, co byly vynalezeny boty, rozumněj takové, které nejsou a nikdy nebudou valašskými, či indiánskými mokasinami, ale jsou opravdu blbé…/. Tak tedy v případě, že se nám podaří odstrčit jakési klišé od duše mladé, jako víno, je podstatnou měrou v člověku započato rozvíjení svých skutečných kvalit. Známé jsou případy, kdy člověku přímo něco, cosi… září z duše, očima se rozlévá okolo něj veliké světlo, ohníčky okolo rtů se tetelí v ranním slunci uprostřed brady, které nikdy nevyhasne, jen někdy je překryto nánosem šedi z městských aglomerací, ze sítí, které nás asi mají splést,…..

Je léto a v tomto období právě ponejvíc dochází ke vzniku samovolných reagování, spouštěných v interakcích po sobě jdoucích názorných lidských projevů. Když se poprvé pohne s člověkem kousek vesmíru pod jeho tělem, kde bývá usazená země, když poprvé spatříme plastičnost toho barevného spektra, co nás sem přineslo, a kvůli kterému jsme tu, je na nás, abychom si vybrali možnost, či nemožnost posunout sebeurčení a kultivovat své já.

Bůh suď a sudičku, tu měj v lásce. Když prvně ti dá možnost zrání načichnout, neměj obavu a jdi do nitra své duše až tam, kde je čistý pohár nalitý prvenstvím okamžiku smývání.

Dej, bože, ať nejde jen o blouznění, v kterých se nachází polétavé duše těch, kteří alkoholem zmámeni běsně pouštějí se do rejů tanečních, ve kterých nekultivovaná složka jejich energie při práci sama na sobě upadá do podvědomých reagování a jatá asociacemi uvadá v složitostech projevu v závislosti na stupni požitého alkoholu v krvi. O drogách nemluvě.

Bože, díky za to, že jsi, a že jsi vidět!!!