neprším

ale zmoknu

nechávám kapky stékat

až ke kotníkům

/když se neodpaří/

vždyť hořím

jak levitující třísky

s pochvalou lesního mužíka

/to ten štípe dříví/

když hýbem vesmírem

necháváme

jen konstantní zákoutí

kde žhnem

/snad spolu/

bez pohybu

oslněna září

se zdviháš

s kočičí srstí

/tak píchá/

 oddávám se

drobným střípkům bolesti

slastí

střihám upředenou nit

/čekám na další klubko/