Včera,

včera jsem zase nenapsal ani jednu báseň…

Věř mi, moc jsem chtěl,

měla být jenom pro Tebe

o tom,

jak nás něžně zasypaly květy odkvétajících jabloní,

jak je nebe nad našimi hlavami plné jizev po letadlech,

o tom jak se naše župany k sobě tulí v koupelně,

o lásce…

a taky 

jednu báseň o tom, jaký je to

„Bez Tebe..“

(jsem fakt pyšnej na ten originální název ). 

Měla být krásná a bolavá,

hodně bolavá

-znáš tu bolest, když si jako puberťák z frajeřiny típneš cigáro

o kůži na ruce ?

Ne ? Škoda…tak takhle Tě moje báseň měla

bolet na duši…. 

Včera,

včera jsem ale nenapsal ani jednu báseň.

A víš co ?

Je mi to úplně jedno…

Přečetl jsem si pár dobrých básniček

o tom,

jak něžně sněžily květy odkvétajících jabloní,

jak je nebe nad našimi hlavami plné jizev po letadlech,

jak se jejich župany k sobě tulí v koupelně,

o lásce…

A pak

-bez výčitek-

jsem si dal panáka

a šel spát…