rostlo tam tmavý kapradí
všechno vonělo
všechno bylo šťavnatý
a princové a princezny
i babičky a draci
ti všichni byli kouzelní
a existovalo jen dobro
a krupicová kaše každej večer
a nucenej hajaja (i bajaja)
a houpavý židle
a čarování nad hrachovkou
co ucpala lavór
a maminčin jekot slováckejch písniček
a irenka a lenička a škatulata
a vybika a zlej lachčina
pak duněly kanály
když kluci stopovali stopařku
po nocích plnejch hvězd
neumím líbat
styděla se
a neumí dodnes
neví ani proč
proč francouzák? když pusinky
byly sladký jak lesní jahody
a pak zlom - děda umřel
žádný piáno a žádný prase na terase
konec dětství bez holek ve stinný
jižní zahradě jen smrad prádelny zůstává
neodolatelně
a robinson zůstal
a tři mušketýři
miláček a idiot
a jarní vůně a rozechvění
co bude? co bude?
vrkú jaký vrkú když se bála
jak říkali - to je hned!
zasekli vášně zatraceně!
a život letěl letěl pro křídla druhejch
co ještě dohnat? teď?
není to k smíchu?
ale co vlastně hledá
člověk co ví
ale už pomalu a jistě
necítí to jarní chvění?
                                  
brzo bude sedum
a vyleze had
jako každej rok
zas svlíkne
starou ošuntělou kůži

a zaleskne se ve slunci

snad