Vzájemný dotyk dlaždičky a dnes
zas cizích chodidel.
Lepím je k sobě,
aby dávaly smysl a pak
mohly si chvíli od sebe Odpočinout,

Zase je odvážu z pravidelných kroků.
Bojím je,
ale pro mě dnes přeci neprší.

Slepice na náměstí
a muži v meziulicích nějakého vymyšleného
časoprostoru.

Neplač.

Nemá to cenu.

Ta lavička,
na kterou se díváš,
bude sama už nejspíš navždy.

Ale já spolu s ní,
možná dokážu zapomenout na to...
že bohužel doopravdy jsem
Roztopená v čokoládové zmrzlině.

Nevím, jak dlouho jsi tam stál,
když národy odplouvaly
z ostrovů, kde všechna láska
váhala slunečnicemi
Opodál...

J...sem stála já
A svět šel znovu mimo nás,
kroužícím ptákům závidíš
oči, co toho vidí víc
než hvězda něhou pro měsíc

Vystoupá trochu blíž
k poznámkám lidských tužeb.
Službou telefonní,
chtěla bych být snem,
co mluví ve Tvé hlavě.
Chtěla bych si /trochu/ hravě
nevědomky okousávat nehty…
A jako správná princezna
nemít strach z dračích spárů.
Líbat se v mezidobách
visících na stožáru
hořícím uhranutým dechem…
(…a nebo snad jen nejobyčejnějším
spěchem?)

Pocity plachtí v tajném
delfináriu a inteligence skáče
Červeným kruhem
(tady prý nesmím)
smím nesmím
stejně s Tebou zase budu usínat…
V proutěným košíku,…
z mrtvých berušek a jiskřiček v očích,
s tím, co nemám ráda

(dělají to i kluci ve škole)

s tím…
co jsi řekl,
že ta holka je vlastně docela milá
i bez copánků....

Něky ráno, snad posnídáme mou víru společně
Ted vlastně nemám proč ...být štastná.

Snad proto,
že, se mi zase chce tak hrozně moc spát a já vím,
že neusnu,
že tady nejsi a s tebou....?
Že právě proto neusínám

Bez Tvých slov z tajných básniček
Bez doteku dvou černých tkaniček,

uzlíme se...